Zpět na medailonky

Brigádní generál in memoriam Ing. Emil Grégr

 *18.2.1900 +2.11.1986

Předválečná léta

Ve 20. letech minulého století absolvoval vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze a získal titul inženýra chemie. Propracoval se na funkci šéfchemika cukrovaru a v této pozici zůstal až do okupace Československa.

Po ukončení studií absolvoval vojenskou prezenční službu a školu pro důstojníky v záloze u obrněné vozby v Milovicích. Získal hodnost důstojníka v záloze, v době mobilizace v roce 1938 nadporučík, velitel čety lehkých obrněných vozidel ve Vyškově.

Válečná léta

Po obsazení Československa fašistickými vojsky se zapojuje v r. 1939 do odboje, 2. září 1940 s ilegálním transportem opouští, i se svým bratrem Josefem, Protektorát Čechy a Morava. Strastiplnou cestou přes Vídeň, dále po řece Dunaji na lodi Melk se dostává do Rumunska, pak loděmi Milos a Patria ke břehům Palestiny. Již cestou shromažďoval a organizoval dobrovolníky do čs. zahraničního vojska. Tato skupina si dala rovněž název Patria – shodně jako výraz vlastenectví (patria – vlast) i se jménem lodi. Po potopení lodi Patria u břehů Palestiny se dostává celá skupina do internačního tábora v Athlitě.. V roce 1940 – 1941 objíždí internační tábory a hledá další dobrovolníky do tvořící se čs. jednotky na Středním východě, prodělává pouštní výcvik a je ustanoven do funkce velitele čety. V říjnu 1941 se přesouvá s vojenským transportem do Tobruku, nejprve jako velitel průzkumné čety, potom velitel vojenských polních dílen v Tobruku, pod vrchním velením tehdy podplukovníka Karla Klapálka. Po stažení jednotky zpět do Palestiny zůstává ve funkci velitele čety a na jaře 1943 je opět ve stejné pozici, v hodnosti kapitána, nasazen v Tobruku jako velitel polních dílen.

Po vítězném ukončení bojů v Africe odjíždí Emil Grégr na podzim r. 1943 se skupinou K. Střelky do SSSR k československé východní jednotce. Jeho bratr Josef je odvelen k západní jednotce. V roce 1942 jsou jejich rodiče zavražděni v koncentračním táboře v Osvětimi.

Emil Grégr je jmenován do funkce velitele týlu 1.čs. samostatné tankové brigády v SSSR a povýšen do hodnosti štábního kapitána. Účastní se Karpatsko – dukelských bojů i bojů v rámci ostravské operace.

Po válce

Na konci války je povýšen do hodnosti majora. Hodlá se vrátit ke své profesi do civilního života, ale na základě výzvy nejvyššího armádního velení se nechává aktivovat a je pověřen funkcí přednosty vojenského dozoru nad rekonstrukcí zničených chemických závodů v Záluží u Mostu (Litvínově) a jejich dalším provozem. Je povýšen do hodnosti podplukovníka.

Na konci roku 1947 je přemístěn do Prahy a je pověřen funkcí vojenského dozoru nad těžkým chemickým průmyslem u tehdejšího generálního ředitelství čs. chemie. Je povýšen do hodnosti plukovníka.

Na jaře 1950 je jako řada dalších zahraničních vojáků, na základě vykonstruovaného obvinění a na přímý pokyn nechvalně známého gen. Reicina uvězněn a degradován. Rodina vystěhována z bytu, syn vyloučen z vysokoškolského studia. Po propuštění pracoval nejprve jako pomocný dělník, později jako technik a krátce před důchodem jako hlavní inženýr Gramofonových závodů v Loděnicích u Berouna.

V roce 1964, již v důchodovém věku, byl soudně rehabilitován a vrácena mu hodnost plukovníka.

Dne 8. května 2000 byl jmenován prezidentem České republiky Václavem Havlem do hodnosti brigádního generála in memoriam.

Vyznamenání .

Byl nositelem dvou Válečných křížů, medaile Za chrabrost I.stupně a dalších československých i zahraničních vyznamenání.

Autor: doc. Ing. E. Grégr, CSc, (syn)