Zpět na medailonky

plk. František Klvaňa

Plk. Gšt. František Klvaňa

 

Předválečná doba..

Narodil se 3. 10 1900 V Drahotuších, okr. Hranice. 15. 3. 1918 byl povolán do vojenské služby u rakousko-uherského střeleckého pluku 13, v červenci 1918 pak byl přeložen ke střeleckému pluku 32, s nímž odešel v hodnosti desátníka na italskou frontu. Po návratu do vlasti 16.11.1918, konal službu u Národního výboru v Hranicích. Maturoval po válce dne 10.7.1920 na reálném gymnáziu v Hranicích. V následujících dvou letech studoval Vojenskou Akademii v Hranicích, kterou absolvoval 13. 9. 1922 s prospěchem velmi dobrým. Ve studiu pokračoval na aplikační škole dělostřelecké v Olomouci a v dalších speciálních kurzech. V letech 1925 – 1930 působil v dělostřeleckém učilišti v Olomouci jako učitel spojovací služby. Od 1.10.1930 pak sloužil jako nadporučík v Českých Budějovicích u 5. dělostřeleckého pluku, a od 30.9.1931 jako kapitán u 54. dělostřeleckého pluku v Bratislavě. V letech 1936-1939 absolvoval Vysokou vojenskou školu v Praze. Od srpna 1936 do července 1937 působil ve štábu 12. divize v Užhorodě, a poté až do okupace 1939 ve štábu 14. divize v Kroměříži v hodnosti štábního kapitána.

Válečné období..

Společně s podplukovníkem Ludvíkem Svobodou přešel 5. 6. 1939 ilegálně do Polska, kde se podílel na organizování Legionu Čechů a Slováků jako přednosta zpravodajského oddělení u čs. Vojenské skupiny. Organizoval také ilegální přepravu zbraní z Polska do Protektorátu. Po přesunu Čs. legionu do obce Hluboczek Wielki, a po sovětském útoku na Polsko byl odeslán 18.9.1939 plk. Ludvíkem Svobodou do Rumunska spolu s dalšími 4 důstojníky čs. a polské armády, aby informoval o situaci Legionu tehdejšího čs. vojenského atašé plk. Heliodora Píku. Z Bukurešti odcestoval 10.10.1939 do Bejrútu, kde organizoval a řídil transport čs. vojáků do Marseille. K čs. armádě v Agde dorazil 29. 10. 1939. Od 2.11.1939 byl povolán do Paříže k ČSVS, kde vykonával funkci přednosty I/3 oddělení. Od 16.1.1940 se stal přednostou 2. zpravodajského oddělení štábu 1. Československé divize ve Francii. Po obsazení Francie byl evakuován do Británie, kde byl zařazen nejprve k náhradnímu tělesu, později k dělostřeleckému oddílu. Na jaře 1942 absolvoval výcvik Commandos, který se mu stal málem osudným. Při cvičném seskoku utrpěl 30.4.1942 poranění páteře V Británii absolvoval ještě plynový kurz a kurz pro velitele protitankových pluků . Od 7. 7. 1944 působil na Ministerstvu národní obrany ve funkci přednosty organizačního oddělení. Do vlasti přiletěl 5. 6. 1945 v hodnosti podplukovníka GŠT.

  

"V sobotu 3. 6. 1939 jsem se s rodinou rozloučil. Se škpt. Františkem Klvaňou, zpravodajským důstojníkem z kroměřížské 14. divize jsme odjeli do Ostravy. Tam jsem v telefonní budce vytočil číslo Báňské a hutní společnosti a zavolal Vladislava Martínka, odbojového pracovníka, kterému jsem sdělil, že bych rád projednal ten obchod s Indií, což bylo smluvené heslo. Na chodbě Báňské a hutní společnosti na nás čekal neznámý člověk, který nás hned odvedl do kanceláře pana Penningra. Muž, který se představil jako Vláďa Martínek nás přivítal slovy: “Vítám Vás, pane generále !“ Sáhl jsem do kapsy pro důstojnickou legitimaci..a vysvětlil, že jsem pplk.Svoboda..nedorozumění vzniklo tím, že mé heslo pro přechod hranic bylo připraveno pro generála Sergeje Ingra. Oba muži v kanceláři Vladislav Martínek a Rudolf Kučera dostali v těch dnech hlášení, že gestapo se snaží jejich sít´ odhalit. Proto mne a mého společníka považovali nejprve za agenty – provokatéry. V kavárně Evropa jsme se odpoledne toho dne sešli s dalšími ilegálními pracovníky, kteří nám sdělili, že cesta přes polské hranice není zatím volná. Měli jsme se vrátit a přijet až za dva dny v pondělí 5. června. Uvedeného 5. června nás po příjezdu do Ostravy odvezl Vlád´a Martínek osobním vozem, a ve 23:00 pak předal dalšímu odbojovému aktivistovi, přednostovi železniční stanice v Kunčicích n. Oslavou, panu Frýbortovi. Ve 23:30 jsme odjeli v nákladním vagonu směrem k poslední protektorátní stanici - Šenovu. Odtud pak kolem půlnoci jsme naskočili do rozjíždějícího se nákladního vlaku a přejeli hranice na polskou stranu.“ (L. Svoboda: Cestami života I.)

Období po osvobození..

Po návratu do vlasti dne 5.6.1945 byl jmenován zatímním velitelem dělostřelectva 8. divize v Novém Jičíně a krátce nato byl povýšen na plk. gšt. Dne 28. 2. 1948 byl pověřen zastupováním velitele 7. brigády. Od 16. 9. 1948 do 15. 5. 1949 navštěvoval Nejvyšší vojenskou akademii v Praze, odkud byl přemístěn do Brna k VO 3, kde se stal náčelníkem štábu velitele dělostřelectva. V roce 1950 byl jako účastník západního odboje z armády propuštěn a dán do předčasného důchodu. Po propuštění z armády v r. 1950 byl několikráte kontaktován agenty provokatéry VKR s příslibem přechodu na západ, jejichž cílem bylo jeho kompromitování a uvěznění, případně likvidace. V letech 1959 – 1960 byl opakovaně vyslýchán na Vojenské prokuratuře v Olomouci v záležitosti bývalého důstojníka západního odboje, po r. 1948 pak emigranta mjr. Karla Zbytka, a stal se cíleným terčem represí zaměřených na bývalé důstojníky západního odboje. Orgány VKR vytrvale sledovaly po desetiletí celou jeho rodinu.

Dne 16.2.1954 uzavřel sňatek s dcerou pražského stavitele, Marií Červenkovou, se kterou měl čtyři děti, páté dítě Liduška, zemřela 5.7.1960.

Vyznamenání

Ve válce byl vyznamenán : Čs. válečným křížem 1939, Čs. medailí za chrabrost před nepřítelem, Čs. medailí za zásluhy 1. st., Čs. pamětní medailí, Francie – VB.

V r. 1970 mu byl udělen prezidentem republiky arm. gen. Ludvíkem Svobodou Řád rudé hvězdy.

 

Zemřel 8. 2. 1981 a pohřben byl na hřbitově v rodných Drahotuších.

Autor: JUDr.Vlasta Jančárová-Klvaňová