Zpět na medailonky

plk. v.v. Karel Šerák

20. 7. 1923 – 17.7.2016

 

V r. 2015, při oslavách 70. výročí osvobození ocelového srdce republiky, byl spolu se spolubojovníky genpor. v. v. Mikulášem Končickým a plk. v. v. Bedřichem Opočenským, – jmenován čestným občanem Ostravy..

 

Předválečná léta

Karel Šerák se narodil 20. července 1923 na Volyni, v obci Český Boratín, která v té době spadala do Polska.Měl 8 sourozenců, sám byl třetí v pořadí. Jeho dědeček pocházel z Lysé nad Labem a na Volyň přišel ještě před první světovou válkou. Založil a vybudoval v Mirotíně Českém prosperující hospodářství. Jeho syn Josef, za první světové války, nemusel narukovat do carské armády, poněvadž neměl občanství carského Ruska, ale vstoupil do československých legií. Po válcese oženil s Miroslavou Opočenskou a pokračoval v rozvíjení hospodářství.

Karel po zakončení české školy na úrovni měšťanské v r. 1938, vstoupil do učenina zámečníka. Po obsazení Mirotína sovětským vojskem v r. 1939 pracoval na stavbě železniční trati a letiště. Dvakrát prožívali lidé na Volyni dramatická léta. V prvních letech 1. světové války a během bolševické revoluce, po které následovalo 20 let sovětské vlády a po druhé v r. 1941 až 1944, kdy Volyň byla okupována a drancována německou armádou.

Válečná léta

Po příchodu na Volyň československé brigády v  roce 1944, přihlásili se otec Josef Šerák se dvěma syny Josefem a Karlem v Rovně do tvořícího se 1. čs. armádního sboru. Bylo to 20. března 1944. Projevilo se u nich, jako obecně u volyňských Čechů, vlastenectví, i když nikdy předtím vlast svých rodičů a prarodičů neviděli. Šerákovi muže čekaly, hned na začátku jejich frontové cesty, tvrdé boje na Dukle, kde mnozí jejich krajané z Volyně položili život. Zúčastňovali se osvobozování Slovenska a jejich bojová cesta končila na Moravě a v Praze.

 Karel Šerák díky své zámečnické průpravě byl přidělen k tankistům. Prodělal výcvik v Rovně, v Kivercích a ve vesnici Rusovo u Kamence Podolského. Byl zařazen jako velitel tanku u 1. čs. brigády ve 3. praporu u 2. roty. Zůčastnil se bojů vKarpatsko-dukelské operaci, u Jasla, v Ostravsko-opavské operaci. Dva jeho tanky byly v boji zničeny a s třetím tankem č. 603 dojel až dora Phy.  

 O svů j první tank přišel v boji na polské straně, před Dukelským průsmykem u vesnice Zyndranowa 1. října 1944. Jeho tank dostal dva zásahy a tři vojáci z tanku – celá posádka – byli na místě mrtvi. Karlovi Šerákovi se podařilo z tanku vyskočit a odplazit se do nejbližšího zákopu z dosahu střelby.. O druhý tank přišel v Ostravsko-opavské operaci. Bylo to 16. dubna 1945 v Albertovci. Tank dostal přímý zásah a začal hořet. Hořel i utíkající z tanku Šerák a nabíječ Ivanka. Zachránili ho ruští pěšáci.

Karel Svěrák vzpomínal na zážitek z Ostravsko-opavské operace, který vypovídal o brutalitě německých vojáka: „U Szeroke nám Němci pořádně zatápěli, tam to bylo opravdu ošklivé. Útočili jsme v noci a přiběhli za námi samopalníci: „Pojďte se podívat, co jsme našli.“ Zavedli nás do jednoho sklepa a tam leželi naši kluci, měli vyloupané oči a uříznuté nosy. Byl to hrozný pocit. Ráno jsme pak vjeli do Szeroke a tam jsme si zastříleli. Musím říct, že po tom zážitku z noci jsme na nepřítele nebrali opravdu žádný ohled. Zajel jsem tam za strom do postavení, odkud mě nebylo vidět. Před námi byl barák, z kterého neustále vybíhali Němci k blízkému stromu a zpět. Řekl jsem svému střelci, ať se zastřílí na ten strom a každý, kdo z domu vyběhnul, dostal ránu a udělal kotrmelec. Po chvíli přiběhl samopalník s tím, že v baráku mají Němci asi štáb. Tak jsme tam šoupli průbojný, udělali díru, vzápětí poslali nárazový a byl klid. Pak jsem se dozvěděl, že ten barák byl plný mrtvých Němců. Po tom, co oni udělali s našimi kluky, jsme měli pocit zadostiučinění( z knihy Ostravsko-opavská operace, 1

Když vypuklo Pražské povstání, byla vytvořena armádní úderná skupina. Jejíž součástí bylo i 8 československých tanků, které vyjely na pomoc bojující Praze. Jeden tank – tank č 603 – byl přidělen Karlu Šerákovi, který s nim dojel do Prahy - Hostivaři dne 10. května 1945.

 

Poválečná léta

Karel Šerák demobilizoval 20. 3. 1946. Usadil se v Chotiněvsi na Litoměřicku., kde se usadilo více jeho spolubojovníků „Volyňáků“ na hospodářstvích ze kterých byli vysídleni Němci. Většinou tito noví usedlíci byli evangelíci, kteří si zde brzy po válce sami postavili evangelický kostel. V roce 1947 repatriovali i rodiče z Volyně, tentýž rok se oženil se svou předválečnou známostí z Borotína Miloslavou Škrábalovou. Soukromě hospodařil do r. 1957, kdy vstoupil do družstva, kde byl zootechnikem, v r. 1961 odmaturoval na odborné zemědělské škole, kde si doplnil znalosti pěstitele "živočicháře" a posléze vykonával funkci hlavního zootechnika.

Karel Šerák byl v roce 2014 v Den válečných veteránů povýšen na plukovníka av r. 2015 se stal spolu s plk. v.v. Bedřichem Opočenským čestným občanem Ostravy. „ Z  plukovníka Kara Šeráka vždycky čišela skromnost, dobrota a moudrost člověka, který v životě něco prožil. Když vzpomínal, tak to stálo za to, alepředevším vzpomínal na padlé kamarády. Na něj budou vzpomínat hlavně jeho nejbližší a ti, se kterými se nezdráhal podělit o svoje vzpomínky a laskavý úsměv.Vzpomínal na něj redaktor Národního osvobození Karel Štusák.Obětavě se až do konce svého života zúčastňoval vzpomínkových setkání. Ještě ve svých 93. letech, 30. června 2016, se zúčastnil pietního aktu na Vítkově u příležitosti Dne armády. 

 Výsledek obrázku pro karel šerák

Plukovník v.v. Karel Šerák zemřel 17. července 2016. Poslední rozloučení s ním se konalo v evangelickém kostele v Chotiněvsi na Litoměřicku, 

 

Prameny a literatura:

Karel Štusák – Nekrolog: Velitel tanku č. 603, Národní osvobození č. 17/2016

Luďek Jirka, Plukovník Karel Šerák, Příběhy 20. století, Post Bellum

Ostravsko-opavská operace 1945 v paměti českých veteránů , 2. vyd. 

 

Autor: Z. Klusáková