Zpět na medailonky

plk. v.v. Dimitrij Popjuk

10. 10. 1921 – 3. 7. 2007

 

Předválečná léta

Dimitrij Popjuk se narodil na Podkarpatské Rusi, v městě Jasina v r. 1921. Zde vychodil měšťanskou školu, studium na reálném gymnáziu přerušila maďarská okupace. Absolvoval instruktorský kurz pro maďarskou armádu. Po konfliktu s maďarským důstojníkem se rozhodl odejít do Sovětského Svazu. Ilegální přechod do SSSR uskutečnil 14. srpna 1940 j dalšími třemi kamarády a jednou kamarádkou. Chtěli se vyhnout službě v maďarské armádě a doufali v lepší životní podmínky. Byli však zatčeni a uvězněni. Dimitrij Popjuk byl vězněn od přechodu hranic v srpnu až do podzimu, kdy byl odsouzen ke 3 letům v pracovním táboře za polárním kruhem. Podmínky ve vazbě do odsouzení byli velmi svízelné až nelidské. Rovněž klimatické podmínky i pracovní podmínky za polárním kruhem byly mimořádně těžké. Také tam onemocněl těžkým zápalem plic a vzpomínal, že to byla jedna ruská lékařka, která ho zachránila.

Válečná léta

Z pracovního tábora ho vysvobodila až výzva k Čechoslovákům, aby se čs. občané hlásili do československé vojenské jednotky v Buzuluku. Do Buzuluku se dostal transportem z archangelské oblasti až 31. 12. 1942 a 1. 1. 1943 byl odveden. Přijel těsně před odchodem 1. polního praporu na frontu. I když mohl zůstat u náhradního pluku v Buzuluku a zotavovat se, přihlásil se dobrovolně na frontu. Zúčastnil se prvního boje praporu u Sokolva, kde byl zařazen jako pomocník střelce protitankové pušky (PTR) u 3. roty, bojoval při obraně obce Mirgorod a zúčastnil se nočního protiútoku ke zpětnému dobytí Sokolova.

 V Novochopersku, kde se 1. polní prapor přeorganizoval v 1. čs brigádu, absolvoval kurz pro důstojníky v záloze, tam také působil při výcviku mužstva jako velitel družstva u PTR.

 Osvobozování Kyjeva se zúčastnil již v hodnosti rotného jako zástupce velitele čety PTR u 1. praporu. V této funkci se zúčastnil všech bojů 1. čs. samostatné brigády při osvobozování Ukrajiny až do Černovic na Bukovině.

 V červnu 1944 byl jmenován podporučíkem v záloze a odvelen k dispozici velení RA až do konce války pro plnění zvláštních úkolů (ZÚ) v týle nepřítele.

K této náročné formě boje se dobrovolně přihlásil. Při štábu zpravodajského oddělení 18. armády 4. ukrajinského frontu byl nadporučík. Dimitrij Popjuk, po té, když prošel náročnou průpravou, zařazen jako velitel skupiny hloubkového průzkumu.

„Třikrát pěšmo jsme pronikali přes frontové pásmo do týlu nepřítele do hloubky přes 50 km za účelem získání zpráv o obraně nepřítele. Po vypuknutí Slovenského národního povstání s několika dalšími byl jsem odvelen do kursu pro velitele partyzánských oddílů s určením na pomoc SNP. Pro nezdar – potlačení - SNP již k vysazení na Slovensko nedošlo. Až v březnu 1945 byl jsem se smíšenou para skupinou „Národní mstitel“ vysazen na území Protektorátu Čechy a Morava, na Mělnicko, ve které jsem působil jako zpravodajský důstojník až do konce války“.

Poválečné období

Po válce se nadporučík Dimitrij Popjuk nevrátil na Zakarpatí, rozhodl se zůstat v Československu a sloužit v čs. armádě. Do důchodu odešel v hodnosti plukovníka v r. 1976.

V roce 2002 mu bylo uděleno čestné občanství obce Chorušice. Zemřel v r. 2007 v Praze.  

Prameny:

Stručná autobiografie Dimitrie Popjuka

Autor: Podle vlastního životopisů D. Popjuka