Zpět na medailonky

Plk.v.v. MUDr. Gustav Singer CSc.

Plk. v.v. MUDr. Gustav Singer,CSc.

Jako lékař prošel boji u Sokolova, Kyjeva, na Slovensku a na Moravě. Za své obětavé počínání obdržel Čs. válečný kříž 1939.a řadu dalších vyznamenání

21. 1. 1914 – 11.10. 2015

 

Předválečná léta

Gustav Singer se narodil 21. ledna 1914 ve Lvově, jako jediné dítě svých rodičů, vžidovské rodině. Po vypuknutí první světové války otec narukoval do rakousko-uherské armády a rodina utekla před blížící se frontou do Grazu v dnešním Rakousku. Tam zůstala rodina Singerova i po první světové válce. Bydleli v malém bytě i s prarodiči. Gustavův otec byl však rodákem ze slovenské Bytče, kde i Gustav měl, podle tehdejšího práva, domovské právo a kde mu v r. 1934, byl vystaven československý pas.

Gustav v Grazu vychodil základní školu, po té studoval střední průmyslovou školu. Zde uzrálo přání stát se lékařem a tak po roční přípravě na zkoušky,, kdy si doplňoval znalosti z latiny a přírodních věd, byl přijat na zdejší lékařskou fakultu. Přání být lékařem bylo zřejmě též ovlivněno těžkým úrazem hlavy při autostopu v 16 letech, které si vyžádalo  několikaměsíční léčení. V roce 1938 v Grazu promoval, oženil se s Markétou Singerovou, se kterou se znal z dětství, rovněž studentkou mediciny.

Válečná léta

Po obsazení Rakouska Hitlerem, odešel s manželkou do Prahy, kde se usadili, ale jen nakrátko, přišel Mnichov a okupace Československa a oni putovali dále do Polska, do Katowitz. Ctěli získat viza a odejet do Anglie. Nějakou dobu žili v uprchlickém táboře v Katovicích. Dříve, než viza dostali, napadlo Německo Polsko.  Singerovi po dramatickém putování válčícím Polskem se dostali na území Sovětského svazu.

Na sovětském území, po krátkém pobytu v internačním táboře pro uprchlíky , byli pro puštěni a jako političtí emigranti se usadili se moohli usadit v Kamenci Podolském, kde Gustav Singer pracoval rok a půl jako oční lékař v nemocnici. Po napadení SSSR Německem evakuovali na východ, na území Severního Kavkazu do města Georgievska.Tam našli opět oba zase zaměstnání, Tam jim také zemřela malá holčička, která se Markétě narodila v Kamenci podolském, bylo to v září 1941. Tato událost a přiblížení Němců k severnímu Kavkazu je vedlo k tomu, že se spojili s Gretinou maminkou a starší sestrou, kteří již dříve emigrovali do SSSR a odsunuli se za nimi dál na východ za Volhu do města Ufy při Uralu.

Tam se také dověděli, že byl vyhlášený nábor do tvořící se jednotky v Buzuluku. Oba se bez dlouhého rozmýšlení rozhodli vstoupit do jednotky. Nejdříve se do Buzuluku rozjel Gustav – v únoru 1942, a za tři měsíce za ním přijela iMaréta. Gustav Singer i jeho žena Markéta se účastnili celé bojové cesty československého praporu, brigády a armádního sboru od Buzuluku do Prahy, oba ve zdravotní službě.

MUDr. Singer působil nejdříve ve funkci lékaře u polního praporu u 2. roty, později jako lékař na ošetřovně na úrovni brigády. Zúčastnil se bitvy u Sokolova, Markéta patřila k 38 ženám, které se sokoslovského boje zúčastnily. Zúčastnil se osvobozování Kyjeva, všech bojů o západní Ukrajinu, o Dukelský průsmyk i osvobozování Slovenska. V Jefremově, kde se vytvářel 1. armádní sbor v SSSR, v první polovině března  byli oba manželé převeleni nejdříve k  paradesantní brigádě a posléze opět k 2. rotě první brigády. Zdravotníci měli vždycky mnoho práce, obětavě, nehledě na únavu zachraňovali životy, raněným, snažili se, aby je zranění co nejméně poznamenalo do dalšího života. MUDr Singer se tím velmi vyznačoval, neúnavnosti a laskavosti k pacientům.

Poválečná léta:

Po válce odešel plk. MUDr. Gustav Singer do civilu a věnoval se očnímu lékařství na klinice profesora Kurze v Praze. V roce 1951 byl znovu povolán do armády a vedl oční oddělení ve vojenské nemocnici v Plzni. O rok později byl přeložen do Ústřední vojenské nemocnice v Praze, kde působil až do roku 1976. V roce 1960 odjel v rámci rozvojové pomoci na rok do severního Vietnamu.

G.Singer měl dva syny, dvě vnoučata a jednu pravnučku. Patřil k těm, kteří neopomenuli téměř žádné setkání se svými spolubojovníky, kteří také i po válce, vyhledávali jeho lékařskou pomoc, když to potřebovali. Patřil mezi jeho poválečné pacienty i jejich velitel generál Ludvík Svoboda, který o něm hovoříval jako o „vzácném Člověku“

Mezi jeho koníčky patřila turistika, lyžování, cestování, hudba vážná i lidová, fotografování. Poslední pracovní roky a zvláště později v důchodu se vrátil ke své lásce k umění, navštěvoval malířské kurzy a věnoval se olejomalbě. Nejprve maloval kopie slavných obrazů, později uplatnil svůj cit pro barvu a kompozici ve vlastních obrazech.

Po těžké zlomenině nohy v roce 2012 byl hospitalizován v nemocnici, většinu strávil u své starší vnučky, svůj život dožil v Domově sociální péče, krátce po svých oslavách 101. narozenin v kruhu svých přátel.

Vyznamenán byl: 

Čs. válečným křížem 1939, stříbrnou medailí Čs. Vojenského řádu Za svobodu, Čs. vojenskou medailí Za zásluhy II. stupně, Čs. vojenskou pamětní medailí se štítkem SSSR, Sokolovskou a Dukelskou pamětní medailí, Záslužným křížem MO ČR  III. stupně,

Řádem Rudé hvězdy,sovětským řádem Vlastenecké války II. stupně, medailemi Za Vítězství nad Německem a Za osvobození Prahy,

vietnamskou medailí Za zásluhy a řadou dalších.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor: Sepsala: Zoe Klusáková- Svobodová S využitím osobních vzpomínek plk. MUDr. Gustava Singera, CSC. získaných při sepisování medailonku manželky Gréty Singerové pro webovou stránku „Ženy bojující“ a textu vzpomínek jeho syna Ing Michala Singera