Zpět na medailonky

Mária Pelcrová-Juriková

Zdravotnice 1. čs. armádního sboru, nositelka stříbrné medaile Mezinárodního červeného kříže Florence Nightingalové.

* 28. 10. 1927  -  Imšady-Negrovec, Podkarpatská Rus  

+   4.  6.  2017  -  Martin, Slovenská republika

Předválečná léta

Narodila se v roce 1927 v malé vesničce Imšady-Negrovec na Podkarpatské Rusi v početné rodině malého rolníka. Bylo jí 11 let, když se v r. 1938 její rodná země dostala pod maďarskou nadvládu a kdy začala pro ni i pro její rodinu léta utrpení.

Válečná léta

Druhá světová válka ji odtrhla od rodičů a osmi sourozenců. Odvezli ji nejdříve do Polska, později do Maďarska kopat zákopy a stavět tábory smrti. Sama se do jednoho z nich dostala. Když onemocněla, ocitla se v karanténě, podařilo se jí uprchnout a dostat se na území, které obsadila sovětská armáda.

 

Jako sedmnáctiletá vstoupila do Rudé armády /přidala si rok/. Stala se sběračkou raněných. Ošetřovala raněné přímo na bojišti, prala obvazy, kopala zákopy… Při jedné bojové operaci riskovala život, aby zachránila 20 zraněných vojáků. Vojáci ji obdivovali a říkali: Kam čert nemůže, tam jde Marusja. Když se Rudá armáda přiblížila k československým hranicím, setkala se se svým bratrem, který bojoval v 1. čs. armádním sboru. Jako mnozí jeho kamarádi nechtěl nastoupit do maďarské armády a emigroval do Sovětského svazu. Mária dosáhla toho, že byla přeřazena z Rudé armády k československému vojsku.

Jako zdravotnice 1. čs. armádního sboru se pak zúčastnila bojů na Dukle a osvobozování Slovenska.  Byla těžce raněna a po vyléčení v Lučivné došla s československou armádou až do Prahy. Jako sedmnáctiletá vstoupila do Rudé armády /přidala si rok/. Stala se sběračkou raněných. Ošetřovala raněné přímo na bojišti, prala obvazy, kopala zákopy… Při jedné bojové operaci riskovala život, aby zachránila 20 zraněných vojáků. Vojáci ji obdivovali a říkali: Kam čert nemůže, tam jde Marusja. Když se Rudá armáda přiblížila k československým hranicím, setkala se se svým bratrem, který bojoval v 1. čs. armádním sboru. Jako mnozí jeho kamarádi nechtěl nastoupit do maďarské armády a emigroval do Sovětského svazu. Mária dosáhla toho, že byla přeřazena z Rudé armády k československému vojsku.

Jako zdravotnice 1. čs. armádního sboru se pak zúčastnila bojů na Dukle a osvobozování Slovenska.  Byla těžce raněna a po vyléčení v Lučivné došla s československou armádou až do Prahy.

Poválečná léta

Po válce zůstala Mária Juríková-Pelcrová v armádě, starala se o vězně z koncentračního tábora v Terezíně, později pracovala jako vrchní sestra v Milovicích a v Ružomberku. V letech 1946 – 1948 absolvovala Vyšší zdravotnickou školu Červeného kříže. Stala se diplomovanou sestrou, získala řidičský průkaz a prošla kurzem instrumentářky a psychologie. Víc než 39 let převážela vojáky sanitkou – bez jediné nehody. Lékaři a sestry, s nimiž se setkávala v různých zdravotnických zařízeních, vždy oceňovali její zkušenosti z fronty.

Od roku 1954, kdy odešla jako důstojnice zdravotní služby do zálohy, pokračovala ve své práci jako civilní sestra – od roku 1963 ve vojenské posádce v Martině. Pracovala obětavě a nezištně v Červeném kříži, získala stovky dobrovolných dárců krve. Hlásili se i ti méně odvážní – „kvůli Marusje“. Vychovala dva syny. Zúčastňovala se, pokud mohla, až do konce svého života všech vzpomínkových setkání u příležitosti výročí bojů, která prožívala s velkým dojetím.

  

„Každým rokem přijížděla na oslavy k výročí karpatsko-dukelské operace ve Svidníku a na Dukle drobná, nenápadná paní, plukovnice zdravotní služby v. v. Mária Pelcrová, rozená Juríková, veteránka druhé světové války. Nikdy se netlačila na místa pro zvláštní hosty a také v roce 2013 stála stranou s předsedou odbočky SČK v Martině panem Michalem Strakou a s předsedou SZPB Východoslovenského kraje. Až v průběhu vzpomínkového aktu si jeden z vojáků povšiml, že stará paní se nemá ani o co opřít, a po delším hledání přinesl volnou židli. Dukla  totiž přivítala účastníky oslav chladem a ostrým větrem a zuby cvakaly i lidem daleko mladším.

Když jsem ji viděla salutovat, běžela mi před očima léta, kdy jsem se s ní setkávala denně v Dělostřeleckém učilišti v Martině, později ve Vysoké vojenské velitelsko-technické škole v Martině, kam jsem nastoupila jako mladá učitelka jazyků v roce 1970. Byla to naše Marusja z ošetřovny. Pro nás – učitele – byla součástí pedagogického sboru, brali jsme ji jako zkušeného psychologa."

PhDr. Jana Görčöšová

  

Vyznamenání

Plukovnice v.v. Mária Pelcrová je nositelkou 33 vyznamenání – československých, sovětských, ruských, ukrajinských, polských, českých i slovenských. K nejcennějším, kromě Československého válečného kříže 1939, patří stříbrná medaile Florence Nightingalové, kterou obdržela od Mezinárodního výboru Červeného kříže v Ženevě za obětavou ošetřovatelskou činnost. Je to nejvyšší civilní vyznamenání od Mezinárodního výboru ČK, jež bylo uděleno jen 39 lidem na světě.

Autor: PhDr.Jana Görčöšova,