Zpět na medailonky

Raichlova rodina

Do čs. vojenské jednotky v SSSR vstupovaly dobrovolně celé rodiny. Raichlova rodina byla jednou z nich. Otec Raichl byl italský legionář, s ním v Buzuluku do jednotky se přihlásila i jeho manželka, syn - vysokoškolák a dcera školačka.

Předválečná léta

Karel Raichl, rodem z z Beřovic okres Slaný (1889), italský legionář, tesařský mistr, veřejně činný, byl starostou v nedaleké obci Břeščany, ze které pocházela také jeho manželka Anna Schořová (1894). Velká krize v třicátých letech postihla i tesařského mistra Karla Raichla, který se rozhodl hledat práci v cizině. V říjnu 1931 odejel s celou rodinou za prací do ciziny - do Sovětského Svazu, s roční Věrou (1930) a desetiletým Vlastislavem (1920).

Otec - Karel Raichl - V Rusku nejdříve pracoval v elektrárně Dněpropetrovsk jako zkušený a zručný tesař. Za nějakou dobu došlo ke stěhování do Moskvy na stavbu moskevského metra. U tohoto podniku byla svým zaměstnancům poskytnuta pomoc a příležitost postavit si domky se zahradou, na předměstí Moskvy zvaném Kljazma. Vlastislav studoval na Vysoké škole mechanizaci stavebních prací a Věra chodila do základní školy.

Po napadaní Sovětského svazu Německem, cizinci, kteří zde žili a pocházeli z nepřátelských zemí, Německé říše (včetně protektorátu Čech a Moravy), Slovenska, Maďarska, byli shromažďováni ve sběrných táborech.

Po vyhlášení války maminka se synem odjeli do tábora téměř ihned. V další skupině odjel otec s Věrou, kterou vyzvedl ze školy, když se vracel ze vzdáleného pracoviště. V táboře, který byl umístěn v Orankách, se sjíždělo mnoho československých rodin z celého SSSR. V Orankách byla v té době umístěna také československá vojenská skupina, která se již připravovala k odjezdu do Buzuluku . Byla to vojenská skupina, kterou přivedl do SSSR pplk. Ludvík Svoboda z Polska a která vytvořila organizační a instruktorské jádro 1. čs. polního praporu v Buzuluku.

Dlouho v táboře Raichlovi nepobyli. Na výzvu v rozhlase, aby se Českoslovenští občané hlásili do vznikající vojenské jednotky, reagovala také rodina Raichlova a vydala se na cestu do Buzuluku, cca 1200 km od Moskvy, za Volhou v Orenburgské oblasti.

Válečná léta

Když v únoru roku 1942 přijeli do Buzuluku a celá rodina stanula před velitelem pplk. L. Svobodou – vzpomínal již po válce Vlastislav Raichl - otce Karla Raichla přivítal jako zkušeného "bratra legionáře", pro maminku Annu se taky úkoly najdou, s Vlastislavem se potěšil, to bude správný voják a Věře řekl „No a ty půjdeš do školy“. 


Rodiče byli zařazeni do Náhradního tělesa (později náhradního pluku), kde otec Karel Raichl pracoval v technických službách. Maminka Anna v kuchyni, nejdříve jako civilní zaměstnanec, později, po odvodu v Jefremově jako vojín armádního sboru (7.226/ž , 29.02. 1944).

Vlastislav, který prodělal v Buzuluku základní výcvik a důstojnickou školu, se zúčastnil všech bojů - u Sokolova, o Kijev, o Západní Ukrajinu až do okamžiku svého těžkého zranění v boji o Duklu, kdy téměř přišel o nohu. Domů se vrátil jako nadporučík.

Věra, jako všechny děti školou povinné, pokračovala v Buzuluku v ruské místní škole. Všechny však chtěly jako jejich rodiče, nebo starší sourozenci, být statečnými vojáky. Někteří si připisovali nějaký rok, jen aby byli odvedeni jako „vojíni elévové“. Také Věra, jakmile v lednu dovršila patnáct let, nechala se odvést do armády. Spolu se skupinou dalších – Věrou Biněvskou, Boženou Fialovou byla zařazena k paradesantní brigádě a prodělala paradesantní výcvik. Tak jako ostatní vojáci, s výjimkou volného skoku s padákem. Vzhledem k svému věku, nepřipadaly v úvahu pro nasazení na Slovensko. Někteří elévové absolvovali ještě další výcvik, např. spojařský a byly zařazeny ke štábním útvarům k telegrafům. Nebyla to pro ně „hra na vojáčky“. Svou službu musely konat zodpovědně, v nepohodlných podmínkách fronty. I když tito mladiství vojáci nebyli v první linii, válečné nebezpečí na ně číhalo. Věra zakončila válku jako vojín elév čs. armádního sboru.

Poválečná léta

Po návratu z války se rodiče Raichlovi usadili v Jílovém u Děčína. Věra demobilizovala, absolvovala obchodní školu, v roce 1948 nastoupila do zaměstnání v zahraničním obchodě, kde uplatnila své znalosti ruštiny. Do svého prvého manželství pracovala na čs. zastupitelském úřadě v Bulharsku. Byla dvakrát vdaná a vychovala dceru a syna. Poručík Vlastislav zůstal sloužit v armádě, dosáhl hodnosti generálské jako velitel raketového vojska. Na závěr své vojenské kariery, krátce byl vedoucím kanceláře prezidenta republiky, svého válečného velitele generála L.  Svobody a posléze vojenským přidělencem v Polsku. 

Prameny a literatura:

VÚA Praha, seznam příslušníků 1.čs.arm.sboru v SSSR
Vyprávění rodinných příslušníků  a spolubojovníků.

 

 

 

Autor: Lubislava Raichlová