Okupace republiky nacistickým Německem

Pro Československý lid začala válka proti okupantům za osvobození republiky.

Dne 15. 3. 1939 bylo okleštěné území Čech a Moravy (v důsledku Mnichovské dohody) obsazeno vojsky hitlerovského Německa a o den později zde byl zřízen okupační režim „Protektorát Böhmen und Mähren“. Československo jako stát přestalo de facto existovat. Nastalo šestileté období německého útlaku a teroru.

Den před tím autonomní Tisova vláda na Slovensku vyhlásila samostatný slovenský stát. Maďarská armáda okupovala Podkarpatskou Rus 14. – 16. 3. 1939.
Polsko zabralo východní část československého Těšínska již 1. až 11. září 1938.

Československo se rozdělilo, premiéři generál Syrový a Josef Tiso Předseda české vlády generál Syrový přivítal Adolfa Hitlera na Hradě

Pro Československý lid začala válka za osvobození republiky. Začínal celonárodní odpor a odboj proti okupaci. Začala se organizovat československá armáda v zahraničí.

Na domácí půdě vznikaly odbojové organizace: Obrana národa (vojenský odboj), Věrni zůstaneme (levicový odboj), komunistický odboj, odboj v organizacích Sokol, Orel, Skaut atd.

Užhorodská 12. (čs.) divize jediná v r. 1939 pozvedla zbraně za Československou republiku proti jednotkám maďarské, Horthyovské, fašistické armádě a způsobila Maďarům citelné ztráty. Šlo o jediné, zoufalé masové vystoupení Československé armády - včetně použití tanků a dělostřelectva. V bojích tehdy padlo šedesát vojáků divize, které velel generál Oleg Svátek, legionář.

Do zahraničí odcházeli politici, vojáci, vlastenci, kteří chtěli bojovat proti okupantům a občané ohrožení rasistickou demagogií.

Hlavní cesty do zahraničí vedly nejdříve do Polska - před jeho napadením Německem. Od září 1939 přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii do Francie a na Střední východ. To bylo do doby, než byla Francie v roce 1940 v květnu poražena a okupována Německem a dokud Německo neobsadilo i balkánské země.

Organizování únikových cest z protektorátu bylo zvláštní kapitolou počáteční etapy odboje. Do převádění přes hranice se zapojili odvážní občané různých profesí z obou stran hranic, které byly přísně střežené. Organizování únikových cest do zahraničí mělo velký význam pro vznik vojenského odboje.

Do Polska to byli převážně čeští železničáři sloužící na pohraničních stanicích nebo v přeshraničních vlakových nákladních soupravách. V Polsku byli zadržováni polskými pohraničníky. Do Polska od března do srpna přešlo ilegálně přes 2 200 vojáků, kromě politických osobností a jiných občanů a emigrantů z důvodů rasového pronásledování.

Směrem na Slovensko uprchlíci museli překonat pohraniční horská pásma. Těm pomáhali hajní, lesní dělníci, občané z příhraničních obcí. Ti byli napojeni na další síť, která zajišťovala přechody přes maďarské hranice. Od září do konce roku 1939 přes Slovensko a Jugoslávii přešlo na 2 000 dobrovolníků, vojáků, důstojníků, politických osobností. Po 17. listopadu 1939, po popravě a perzekucí studentů, a po zavření vysokých škol, přešla touto cestou i většina vysokoškolských studentů, kteří emigrovali.

směry cest odchodů do zahraničí

Postupně vznikaly vojenské jednotky:
v Polsku (1939),
ve Francii (1940),
na Středním východě (1940),
ve Velké Británii (1940),
v SSSR (1942),
V Jugoslávii krajané , Češi i Slováci, bojovali v Jugoslávské osvobozenecké armádě, které velel Josip Broz Tito.

Prameny – literatura:
Klapálek, Karel: Ozvěny bojů, NV, Praha, 1966
Leikert, Jozef: Ďaleko a predsa blízko, Luna, Bratislava, 2009, ISBN 978-80-969654-4-1
Ressel, Alfréd: Mé cesty válkou, Mladá fronta, Praha 1975
Svoboda, Ludvík: Cestami života I., Orego, Praha, 1996, ISBN, 80-902107-5-9
Svoboda, Ludvík: Deník z doby válečné, Mladá Fronta, Praha, 2008, ISBN 978-80-204-1939-Z
Zdráhala Richard: Válčil jsem v poušti, NV, Praha, 1990
Kolektiv autorů: Z počátku odboje, Naše vojsko, Praha.