Francie – Československá divize

Dva československé pluky zasáhly do ústupových bojů ve francouzsko – německé bleskové válce. Bylo to první větší bojové vystoupení čs. vojenských jednotek v zahraničí.

Velvyslanec Československa ve Francii, Štefan Osuský i po okupaci a rozdělení Československa zůstal ve Francii a napomáhal tvořícímu se zahraničnímu odboji. Především se snažil získat souhlas francouzské vlády ke zformování samostatné československé legie na půdě Francie. Když se mu to nepovedlo, dohodl možnost pro české a slovenské vojáky – emigranty vstoupit do francouzské Cizinecké legie, nebo koloniálního vojska.

Podmínky, které určila francouzská vláda, byly velmi tvrdé: důstojníci všech hodností měli být přijatí v hodnosti podporučíka a  být zařazení do koloniální armády, poddůstojníci a řadoví vojáci měli být přijímáni výhradně do Cizinecké legie, a to jako vojáci. Všichni měli prodělat tvrdý základní výcvik jako nováčci. Francouzská vláda se zavázala, že v případě válečného konfliktu budou z cizinecké legie uvolněni.

Je fakt, že Cizinecká legie shromažďovala a přetavovala nejhorší sebránku z celého světa. Že by někdo vstupoval do legií kvůli dobrodružství nebo z důvodů politických, bylo výjimkou. Do legií se vstupovalo z důvodů kriminálních ... v legiích byl skrytý před policií“ Takto ji charakterizoval jeden z dobrovolníků, který legiemi prošel.

Na základě dohody o možnosti vstupu do Cizinecké legie se z Polska přesunulo na jaře a v létě 1939 na 1212 osob, z toho bylo 477 letců. Další dobrovolníci přicházeli přes Slovensko a Jugoslávii. Ze Sovětského svazu z bývalého českého a slovenského legionu v Polsku přijel transport 63 čs. dobrovolníků přes Istanbul a oklikou přes Střední východ, ještě těsně před napadením Francie Německem v r. 1940.

Po napadení Polska Německem a vyhlášení Francií války Německu, předložil velvyslanec Štefan Osuský 9. září 1939 francouzské vládě návrh na zřízení československého vojska na území Francie a současně i dohody o vytvoření československé dočasné vlády v zahraničí. Návrh na ustanovení československé prozatímní vlády nebyl přijat a proto došlo k vytvořeni Československého národního výboru (ČSNV), který měl zabezpečovat realizaci dohody o obnovení armády. K Dohodě o obnovení československé armády ve Francii došlo po porážce Polska dne 2. října 1939.

Současně byl čs. vojenské skupině přidělen výcvikový tábor v Agde na jihu Francie. Podle dohody budovaná čs. armáda ve Francii byla doplňovaná i místními českými a slovenskými občany na základě povolovací povinnosti, nebo dobrovolného vstupu. To se vztahovalo také na československé občany, kteří přicházeli i z jiných zemí v té době do Francie.

Do 25. května 1940 narostl celkový počet příslušníků československého vojska ve Francii na 12 145 osob. Z toho bylo 3236 dobrovolníků z Protektorátu Čechy a Morava a ze Slovenska – včetně 403 bývalých interbrigadistů a 8169 Slováků a Čechů, kteří žili na území Francie a vojenskou službu vykonávali na základě mobilizačního rozkazu.

Výcvikový tábor v Agde byl zanedbaný internační tábor, původně určený pro internaci „Španěláků“, který neměl zajištěné potřebné hygienické podmínky, například zde scházela kanalizace a základní hygienická zařízení.

Českoslovenští dobrovolníci - vojáci, kteří odcházeli za hranice, aby bojovali proti nacistickému nepříteli, prožili po mnichovské zradě další zklamání z Francie. Setkávali se s naprostou nepřipraveností na válku, nechutí a neschopností hájit své životní zájmy, nezájmem o jejich nabízenou pomoc. Francouzští velitelé projevovali liknavost v jejich vyzbrojování, čímž brzdili jejich účinné zasazení na frontě. To se projevilo i v organizaci vojska.

Československé vojsko, které se organizovalo ve Francii tvořila Československá divize. Vznikla k 15. lednu 1940 pod velením gen. Rudolfa Viesta. Divize měla určené tři pěší pluky, dělostřelecký pluk, rozvědný oddíl, ženijní prapor, telegrafní prapor a další menší jednotky. Z těchto útvarů organizující se divize byly vystrojeny a vyzbrojeny jenom dva československé pluky v počtu 5 000 mužů pod velením plk. Jana Kratochvíla a plk. Jana Satorie. Ty také zasáhly do ústupových bojů. Ostatní početné vojsko z plánované československé divize nebylo do té doby vyzbrojeno ani vystrojeno a bylo zařazeno do náhradního tělesa.

Velitel divize generál Rudolf Viest byl pro nemoc vystřídán generálem Bedřichem Neumannem (Miroslavem), velitelem svazku dvou divizí byl určen generál Jaroslav Čihák (Znamenáček).

Osobní dokumenty por. letectva Františka Doležala, dokumentující jeho cestu z Polska do Francie a Velké Británie.

průkaz totožnosi poručíka letectva Fr. Doležala Viza francouzského konzulátu v Krakově.. -Průkazka vydaná čs. Národním výborem v Paříži Legitimace příslušníka cizinecké legie

Záznam o cestě-úniku z Francie do Anglie  – Cestovní pas... Cestovní pas, s. 2-3- záznam z Montrealu čs. konzulatu v Kanadě

Cestovní pas, s. 4 - 5

 

Osobní dokumenty por. děl. Vladislava Olšiny, dokumentující jeho cestu z Polska do SSSR, odkud jel přes Střední Východ do Anglie.

Vojenská knížka Kresba-portrét od W. Hofmanav Orankch před odjezdem do Istanbulu  prohlášení v Istanbulu před další cestou do Francie

Dotazník k prohlášení  potvrzení totožnosti – Beyrouth - Libanon závazek ke vstupu do čs. vojska, Libanon Průkaz totožnosti poručíka čs. armády

 

Německá armáda po porážce Polska obrátila svou expanzi na západ.

Francie, po napadení Polska, vypověděla Německu válku, ale do války nevstoupila, ani když Německo napadlo Norsko a Dánsko. Od 9. dubna 1940 Německo bleskově porazilo a okupovalo neutrální Norsko, Dánsko, Holandsko, Belgii a Lucembursko. Byla to „podivná válka“ Francie s Německem. Obsazení Belgie bylo signálem k vylodění britského expedičního sboru na francouzské půdě. Až když Německo vyhlásilo válku zemím Beneluxu 10. května 1940 začala se francouzská armáda spolu s expedičním vojskem Velké Británie angažovat v jejich obraně. Neúspěšně.

Německá vojska obešla francouzské opevnění - Maginotovu linii - přes neutrální Belgii, kde Francie neměla opevnění a dne 5. června přešla válka na území Francie. Začal boj o proslulou Maginotovu linii.

Dne 14. června bez boje vstoupila německá armáda do Paříže, překonala poslední slabou obrannou linii na řece Loiře a zamířila obsadit celkem již bez boje jižní Francii.

Dne 22. června – podepsala Francie s Německem dohodu o příměří v Compiégne. Francie byla rozdělena na okupovanou Vichystickou část, tvořící asi 3/5 území a na neokupovanou. Francouzské loďstvo se stáhlo do Toulonu, kde bylo bombardováno britským letectvem, aby se nedostalo do rukou Němců. Z přístavu Dunkerque byl evakuován téměř celý britský expediční sbor, v počtu asi 220 000 a spolu s ním 110 000 francouzských vojáků.

Dva československé pluky (z organizující se divize) v počtu 5 200 mužů pod velením plk. J. Kratochvíla a plk. J. Satorie zasáhly do ústupových bojů.

Oba pluky odcházeli na frontu nedostatečně vyzbrojené, a také nedostatečně zabezpečené municí, spojovacími a dopravními prostředky. V důsledku nepříznivého vývoje na frontě, aniž by dokončili potřebný výcvik a bez potřebného doplnění, byli nasazeni na frontu, a to každý pluk pod jiným francouzským velitelstvím. Navíc byli nasazeni do boje v situaci, kdy již docházelo k chaotickému ústupu francouzského vojska.

Pluky vstoupily do boje 13. června, avšak 17. června se již francouzská armáda zcela rozložila a čs. pluky musely v chaosu ustupující francouzské armády, v boji ustoupit na jih. Poskytovaly ochranu při tom i civilnímu obyvatelstvu. V těchto ústupových bojích ztratily čs. jednotky kolem 22 padlých, 88 raněných a okolo 2 500 nezvěstných.

Dne 26. června 1940, na příkaz francouzského velení, předali Čechoslováci zbraně Francouzům.
“Francouzští vojáci opouštěli svá postavení, dříve než k tomu dostali rozkaz. Na frontě drželi své pozice až do rozkazu k ústupu Senegalci a Čechoslováci. Expediční britský sbor se stáhl k přístavu Dunkerque a při nepochopitelné blahovůli německého velení se mu podařilo přeplout zpět do Británie.“ (Válečný dopisovatel Václav Straka v článku „Spojenci, de Gaulle a my“ v Národní osvobození 11/2005).

Českoslovenští letci, kteří byli nejdříve přijímáni pouze do jednotek francouzské cizinecké legie za ponižujících podmínek, byli po napadení Francie Německem vítáni vzhledem k slabosti francouzského letectva. Létali na 50 jim přidělených strojích. Velmi účinně bojovali čs. stíhací letci, kterých bylo 125, tj. celá jedna třetin francouzského létajícího personálu na frontách a dobyli celkem 158 vzdušných vítězství nad nepřítelem. (Janouch S.)

Je paradoxem historie, že čs. letci i čs. vojáci bojovali a položili své životy na obranu země, která podepsala Mnichovskou dohodu a zradila Československo. Podobně tomu bylo i ve Velké Británii, která podepsala v Mnichově ortel nad Československem.

příslušníci čs.letecké skupiny v Agde 16. ledna 1940

Ve Francii padlo a bylo nezvěstno 28 československých letců: čet. Bartoň Fr., čet. Křížek Jaroslav, des. Novák Jaroslav, čet. Vašek Vladimír, čet. Rajtr Miroslav, des. Stoklasa Jaroslav, čet. Krákora Jan, kpt. Novák Frant., des. Eichelman Zdeněk, kpt. Beran Jindřich, des. Černý Jan, kpt. Hamšík Timoteus, npor. Kučera Vladimír, por. Dýma Frant., npor. Bieberle Frant., kpt. Mikolášek Ant., čet. Králik Ant., rtm. Novák Josef, npor. Deskatello Josef, čet. Popelka Stanislav, rt. Pšenička Josef, npor. Korec Otakar, rtm. Košnar Josef, čet. Bendl Josef, npor. Král Jiří, npor. Gleich Jaroslav, rtm. Morávek Emil. (E. Čejka, Zlomená Křídla)

Evakuováno bylo do Velké Británie podle údajů z 27. 6. 1940 anglickými loděmi na 4309 čs. vojáků pozemního vojska a na 800 čs. letců. Unikli za dramatických podmínek nebezpečí zajetí Němci. Byl to pro ně již další útěk na cestě za bojem za svobodu své vlasti. Čeští a slovenští vojáci žijící ve Francii se rozešli do svých domovů.

1940, květen, Z Marseille do Oranu -Alžír, „na 5 let“ do cizinecké legie, 1. transport, Ing.Beneš, značen křížkem 1940, červen, Giblartar, pohled z lodě s transportem čs. vojáků na Giblartar 1940, nákladní loď na uhlí Northmour, přepravovala čs. vojáky z Francie do Sette na Giblartaru

1940, červen, čs. vojáci na nákladní lodi Northmour 1940, červenec, čs. vojáci na cestě z Gibaltaru do Anglie na lodi Vice roy of India při úniku z Francie po její porážce

 

Francie doplatila na politiku usmiřování (apeasementu), na bojovou a morální nepřipravenost armády i celého národa na obranu proti nacistickému napadení. Negativní úlohu sehrála také francouzská válečná doktrína (viz Chlarles de Gaulle).

Nejvážnější však byla chybná strategie hlavního velení v čele s generálem Gamelinem. Byl zastáncem defenzívní strategie, která nic neřeší. Francie nevyužila výhodné chvíle, kdy se německé velení plně angažovalo v Polsku, aby napadlo Německo a přispělo tak i Polské obraně. Další příčinou bylo, že Maginotova linie nebyla dobudována v délce 300 km na hranicích s Belgií. Na tomto úseku byla jen velmi řídce rozmístěná hnízda lehkých kulometů ve vzdálenosti až 2 km. (Alfréd Ressel, s. 50 – 80).

To vše jen dokresluje politiku Francie před a po Mnichovu a její tehdejší nespolehlivost jako spojence.

Prameny – literatura:
Janouch Svatopluk: Světla a stíny, Naše vojsko, Praha, 1947
Leikert, Jozef: Ďaleko a predsa blízko, Luna, Bratislava, 2009, ISBN 978-80-969654-4-1
Ressel, Alfréd: Mé cesty válkou, Mladá Fronta, Praha, 1975
Ressel, Alfréd: Šestnástimi krajinami za slobodou, Pravda, Bratislava,1977
De Gaulle, Charles,:Válečné paměti 1940 – 1944, Naše vojsko, Praha, 1989
Čejka, Eduard: Zlomená křídla, 2. vyd. Máj, Praha, 1970
Čejka, Eduard: Československý odboj na západě, 1 a 2, FMO, MAGNET PRESS, 1992
Brod T. - Čejka E.: Na západní frontě, Historie čs. voj. jednotek na Západě v druhé svět. válce, NV –     SPB, Praha, 1965
Kulka, Erich: Židé v Československém vojsku na západě, Naše vojsko, Praha, 1992
Zdráhala, Richard: Válčil jsem v poušti, NV, Praha, 1990
Rajlich Jiří: Na nebi sladké Francie: válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945. Praha 2003.