Československé letectvo ve Velké Británii

Českoslovenští letci v bitvě o Británii v r. 1940 (10. 7 – 31. 10), jakož i v dalších operacích z území Velké Británie, přispěli významnou měrou k porážce Německa. Zejména jejich účast v bitvě o Velkou Británii byla jednou z nejslavnějších kapitol našeho odboje.

Po porážce Francie se několik tisíc čs. vojáků evakuovalo do Velké Británie a mezi nimi 932 československých letců, do konce roku 1940 stouplo toto číslo na 1287. Británie je na rozdíl od Francie vítala, jelikož jí hrozilo akutní nebezpečí ze strany Německa vítězně postupujícího Evropou a potřebovala proto připravené a bojeschopné vojáky. Vítáni byli zejména letci, a to jak českoslovenští, tak ze všech ostatních okupovaných zemí.

Ve Velké Británii byli všichni českoslovenští letci zařazení do Dobrovolnické zálohy Královského letectva (Royal Air force Voluntary Reserve - RAF VR). Útvary československých letců začaly rychle vznikat ještě dříve, než byla podepsána smlouva mezi československou exilovou vládou a vládou Velké Británie.

Prozatímní čs. vláda v čele s Dr. E. Benešem byla ustavena dne 9. července 1940. Ministerstvem zahraničních věcí Velké Británie byla uznána 21. července 1940. Uznání prozatímní vlády dalo předpoklad k organizaci vojska, které se uchýlilo na území Velké Británie.

Dne 25. října 1940 byla podepsána československo - britská dohoda o organizaci československých vojenských a leteckých jednotek na území VB. Současně byla smluvně upravena forma financování těchto jednotek, jejich vydržování, vystrojení a vyzbrojení. Finanční náklady nesla zcela československá strana, k čemuž jí byl poskytnut úvěr Velkou Británií krytý čs. státním pokladem, který byl do Velké Británie před okupanty vyvezen.

Pilotní odznaky: nahoře anglicky, vlevo český vpravo francouzský  Cesta lodí z Afriky do Anglie, Hořejší, Sedláček, Doležal, Simet, Furba letci z SSSR před odplutím do Anglie z Archangelska. Někteří nedopluli, loď byla dvakrát torpédována.

Dne 13. července 1940 začala „bitva o Velkou Británii“, která měla umožnit invazi německému vojsku do Velké Británie. Čs. letci se účastnili především v samostatných čs. perutích, zařazených do RAF. Někteří naši letci se účastnili v řadách britských leteckých útvarů, nebo polských perutí ve Velké Británii. Českoslovenští letci sehráli důležitou úlohu v této bitvě, svým počtem, svou připraveností i zkušenostmi z Francie.

12. července 1940 byla založena 310. stíhací peruť pod velením mjr. A. Hesse. Následně 29. července byla organizována 311. bombardovací peruť pod velením pplk. Karla Mareše – Tomana, která provedla první bojový nálet 10. září. Bojovou činnost zahájila 2. října 312. stíhací peruť pod velením mjr. Jána Ambruše. Dne 10. května 1941 byla založena 313. stíhací peruť, jejímž prvním velitelem se stal kpt. Josef Jakše. Tato peruť měla pro nedostatek československých zdrojů výhradně britský pozemní personál.

Perutě byly doplňovány vojáky z řad ostatního pozemního vojska docvičenými na členy letecké posádky. Kromě uvedených perutí vznikl koordinační a styčný orgán Inspektorát československého letectva v čele s divizním generálem Karlem Janouškem, náhradní jednotka a výcvikové jednotky.

V roce 1942 sloučením stíhacích perutí vzniklo Československé stíhací křídlo (Wing), které dostalo za úkol chránit britské ostrovy před nálety německých bombardérů, doprovázet spojenecké formace na jejich bojových letech nad Německem. Zúčastnilo se rovněž ochrany pozemních jednotek při vylodění v Dieppe 19. srpna 1942.

311. bombardovací peruť byla zařazena od svého vzniku do konce dubna roku 1942 do britského bombardovacího letectva a vykonala 1029 bombardovacích náletů na cíle v Německu, Francii, Belgii a Holandsku. Poněvadž měla velké ztráty a hrozil její zánik, byla přeřazena do britského pobřežního letectva, které mělo za úkol vyhledávání a ničení nepřátelských ponorek a lodí, dopravu a ochranu spojeneckých námořních konvojů a lodí. Za celou dobu války ve všech československých perutích ve Velké Británii měla slavná 311. peruť největší ztráty: celkem 284 letců, z nichž 250 zahynulo a 34 padlo do zajetí.

Zvláštní místo zaujímala československá noční stíhací letka u 68. britské noční stíhací perutě. Vavříny si odnesli zejména velitelé letky por. Mansfeld, kpt. Veselý a kpt. Sýkora. Tito tři obdrželi vysoká britská vyznamenání.

Celkem 21 stíhacích letců bylo přesunuto na jaře 1944 z V. Británie do SSSR, kde v rámci 1. čs. armádního sboru založili letecký pluk, který se zúčastnil operace na pomoc Slovenského národního povstání, kde zničili na 18 nepřátelských letadel. Pluk se posléze rozrostl na 1. smíšenou leteckou divizi, která se zúčastnila Ostravsko-opavské operace v březnu a dubnu 1945 (viz Ostravsko-opavská operace)

Nástup 311. bombardovací perutě, East Wretham, 1941 Výcvik na letounu Tiger Moth, Cranwel,Anglie F. M. Doležal, 311. bombardovací peruť, k anglickému letectvu šel přes Polsko, 	Francouzskou cizineckou legii, francouzské letectvo F. M. Doležal v kabině B-24, Tain, Skotsko, 1944 Prezident E. Beneš u letců letiště Honington, 1940,

Prezident Beneš na návštěvě u Ketců Král s královnou u 311. bombardovací perutě ve Wretham, Norfolk, severní Irsko

Československé perutě podporovaly a chránily rovněž invazní vojska před nepřátelskými útoky ze vzduchu a z moře v srpnu 1944 při vyloďování v Normandii.

311. bombardovací peruť operovala v námořních hlídkových letech a při eskortování vzdávajících se německých ponorek do britských přístavů až do 4. června 1945. Teprve potom byla uvolněna k návratu do ČSR a pokračovala při dopravování materiálů a osob z Velké Británie do vlasti až do konce roku 1945.

Pohřeb letců osádky FLT Simet,  Tain  – Skotsko, 1945, J. Furbach, F. Doležal,  F. Bartůněk, Konopický, Konštacký

Československými perutěmi RAF prošlo celkem 2500 letců, kteří provedli 36 380 bojových letů, poškodili či sestřelili 124 nepřátelských letadel a 362 létajících pum (V1 a V2), shodili 1 300 000 tun bomb, potopili 6 ponorek a jednu loď. Celkem padlo 486 letců, bylo zraněno 228 a padlo do zajetí 51 letců.

Velitel 310. stíhací perutě, plk. Alexander Hess na závěr svých pamětí napsal: „Skláním se nad dlouhou řadou hrobů bratří, kteří se již nikdy nevrátí. Prožili jsme léta zoufalých bojů a ztrát, a léta anglického přátelství, důvěry a vítězství, stoupajících po žebříčku času.

Z tvrdých začátků jsme si vydobyli dobré místo mezi kovanými bojovníky spojeneckého letectva.

Z našich skrovných řad vyšli letci, před jejichž hrdinstvím se skláněl světový tisk a z našich zoufalých bojů se rodila vítězství, která radostně a s pokorou v srdcích předkládáme své rodné zemi.“

Prameny - literatura:
Brod Toman – Čejka Eduard: Na západní frontě, Naše vojsko - SPB, 1965
Čejka Eduard: Zlomená křídla, Naše vojsko, Praha , 2. vyd. 1970
Čejka Eduard: Československý odboj na západě II. Díl, MO, MAGNRT PRESS, 1992
Bufka Vilém: Bombardér T – 2990 se odmlčel, Svoboda, Praha, 1968
Fajtl František: Sestřelen, Z deníku stíhacího letce, Naše Vojsko, Prha, 1947
Hess Alexander: Byli jsme v bitvě o Anglii, Českoslovenští stíhači v RAF, Čin, Praha,1947
Janouch Svatopluk: Světla a stíny, Naše vojsko, Praha, 1947
Loucký Fr.: Mnozí nedoletěli,NV, Praha,1989
Rajlich Jiří: Na nebi hrdého Albionu, 1. až 7. část, nakladatelství ARES s.r.o. Praha, 1999 až 2004.
Šmoldas Zdeněk: Českoslovenští letci v boji proti fašismu, Naše vojsko, Praha 1967
Šmoldas Z.: Čs. letci v SSSR v období velké vlastenecké války 1941 – 1945, NTM, Praha, 1983