Buzuluk – 1. čs. samostatný polní prapor v SSSR

Organizací prvního samostatného čs. polního praporu v Buzuluku vznikla první jednotka čs. armády na východní frontě.

Dne 22. června 1941 byl Sovětský svaz přepaden nacistickým Německem.
Pro SSSR to byl začátek Velké vlastenecké války. Stalin nevěřil, že Hitler nebude respektovat smlouvu o neútočení uzavřenou s SSSR, tak brzy, přesto, že o chování Němců, které tomu nasvědčovalo, hlásili i sovětští diplomaté akreditovaní v Německu a zpravodajské služby.

Německá armáda využila moment překvapení, technické převahy a zpočátku postupovala, i když za cenu nečekaných ztrát. Odpor sovětských vojsk byl takový, že se ji nepodařila „blesková válka“ jako v západní Evropě. Válka nabyla vleklého charakteru. Rozpoutání války se Sovětským svazem se Německu stalo osudným.

Po napadení SSSR Německem čs. vojenská mise v SSSR začala plnit své poslání veřejně. Přednostou vojenské mise byl plk. Píka, jeho zástupcem byl pplk. L. Svoboda – velitel čs. vojenské skupiny v SSSR. Další členové byli: pplk. Hike-Stoj, plk. letectva Berounský, mjr. Pátý, mjr. Pernikář, ing. Klučka. Později se rozrostla o další členy. Začala intenzivně dojednávat podmínky pro organizaci československé vojenské jednotky v SSSR.

Sovětsko – československá dohoda o obnovení diplomatických styků a vytvoření československých vojenských jednotek na území SSSR z 18. července 1941 formálně pak umožnila československou jednotku organizovat. Dohoda mezi velením sovětské a československé armády z 27. září 1941 určila za místo organizace jednotky město Buzuluk.

Když se německá vojska přiblížila k Moskvě, čs. vojenská mise se evakuovala začátkem října 1941 z Moskvy do povolžského města Kujbyševa (Samary), kam přenesla své sídlo i vláda SSSR a všechny zastupitelské úřady.

Čs. Voj. mise v SSSR - gen. H. Píka, čet. M. Martiš, mjr. Dr. B. Vrbenský,Ing. Klučka, ppor. F. Loucký

V Buzuluku se začíná organizovat polní jednotka v SSSR

Již v prosinci 1941 pplk. L. Svoboda převzal v Buzuluku ubytovací prostory a anglickou výstroj pro 3000 mužů po polské armádě gen. Anderse, která odejela na Střední východ.

Dne 17. ledna 1942 sovětský rozhlas vyzval československé občany na území SSSR, aby se hlásili do čs. armády.

Začátkem února dorazila z Oranek, posledního místa pobytu, tzv. Oranská skupina – 93 důstojníků a poddůstojníků. Tito poslední příslušníci východní skupiny vytvořili jádro vznikající jednotky. Byli jejími instruktory, připravovali dobrovolníky k boji na frontě, určovali její profil jako jednotky vysoce profesionálně i morálně připravené.

V únoru 1942 začali přijíždět první dobrovolníci z různých konců Sovětského svazu - muži i ženy. Byli to emigranti po r. 1939 z politických nebo rasových důvodů. Občané - čeští a slovenští - dlouhodobě usazení na území SSSR. Mladí muži a ženy z Podkarpatské Rusi, kteří pro nepovolený přechod hranic po okupaci jejich země Maďary byli odsouzeni do pracovních táborů.

Nezřídka to bylo několik členů rodiny či celé rodiny, které se hlásily do jednotky.
Starší muži i ženy byli zařazeni do týlových jednotek. Pracovali v dílnách, kuchyni, skladech, vykonávali pomocné práce. Pro děti dobrovolníků byl zřízen dětský domov a děti školou povinné chodily do sovětské školy.

Starší ženy sloužily v týlových zařízení, kuchyni, prádelně, skladě, dětském domově Dětský domov pro děti – oba rodiče vstoupili do vojska starší děti chodili do místní školy, později vstoupili do jednotky jako vojíni elévové

Tři řidiči – ruští Češi

 

Po odvodu dostávali muži i ženy anglické stejnokroje a výstroj z polských vojenských skladů. Množství dobrovolníků bylo mimořádné. Do měsíce byl početní stav jednotky již 300 bojovníků a během června přesáhl 1 000.

Muži odvedení do vojenské jednotky prodělali náročný výcvik. Mladší ženy schopné služby v poli byly zařazeny do výcvikových útvarů, kde procházely základním výcvikem pro jednotlivce, a pak byly zařazeny k jednotlivým službám.

Výcvik byl stejně náročný pro muže i pro ženy: pořadové cvičení, střelba, hod granátem, kopání zákopů, vytrvalostní příprava.

Den začínal ranní rozcvičkou Dnem i nocí, za každého počasí šla příprava k boji Cvičení v podmínkách až 40° zimy

Ženy vstoupily do čs. armády – prolomily staré předpisy

Děvčata a mladé ženy se hlásily do vojenské služby. Prvorepubliková armáda ženy nepřijímala. Válka změnila názory na zařazení žen do činné služby ke zbraním.

Dne 20. října 1942 obdržel prapor zbraně. Byl vyzbrojen stejně jako gardové (elitní) jednotky Rudé armády.
Byly jim předány:
pušky a kulomety – 137 000 kusů, automaty a pistole – 10 000 kusů,
protitankové pušky - 464 kusy, ruční granáty - 2 000 kusů, protitankových granátů - 400 kusů,
protitankových nábojů - 1 746, různobarevných raket - 2 525 kusů.

První Československý samostatný prapor byl připraven k odchodu na frontu.

Na vánoce 1942 poprvé zazněla bojová pochodová píseň, která provázela československé vojáky v SSSR po jejich bojové cestě až do osvobozené vlasti. A ještě dlouho po válce vojáci čs. armády při ní pochodovali. Složili ji příslušníci praporu J. Mareš a E. Toman.

Přes spáleniště, přes krvavé řeky,
jdou mstící pluky neochvějně dál.
Na naší straně srdce, právo, věky,
jdem vpřed, jak čas, jak pomsty hrozný val.

S potomky slavných ruských bohatýrů
vnuk husitů jde bok po boku vpřed.
Jsme zbraň i hráz rodícího se míru,
jsme nových dnů přední úderný sled.

S velikou armádou rvát se jdem se smrtí,
nás s Rudou armádou nikdo nerozdrtí.
My svorní a silní pěsti své zvedáme,
společně v boj, půjdeme vpřed
a nebo spolu padneme ...

Prameny - literatura:
Berežkov V. M: Roky diplomatickej služby, Pravda, Bratislava 1981
Martiš Miroslav: Z Prahy do Buzuluku,ČSPB, Praha, 1989
Svoboda Ludvík: Deník, Cestami života 2, Ottovo nakladatelství, Praha, 2009