Sokolovo – první bojový křest

Začala bojová cesta, která trvala 2 roky a 4 měsíce.

Odjezd na frontu.

30. ledna 1943 v 10.30 opustili vojáci 1. čs. samostatného praporu kasárna v Buzuluku a pochodem se odebrali na nádraží, kam je přišly vyprovodit davy občanů Buzuluku. Před odchodem do boje obdržela jednotka od náčelníka vojenské mise plk. H. Píky, jakožto představitele ministerstva národní obrany ČSR polní prapor na který vojáci před nástupem do vlaku složili přísahu. Nadporučík Lomský, náčelník štábu praporu, podal hlášení o připravenosti praporu k odjezdu na frontu: „ 26 důstojníků, 10 rotmistrů, 237 poddůstojníků, 663 vojínů a 38 žen prvního čs. praporu je připraveno k odjezdu na frontu“.

Velitel praporu plk. Svoboda přebírá od náčelníka voj. mise plk. Píky vojenský prapor 	Velitel praporu plk. Svoboda podává hlášení a skládá přísahu na prapor a do rukou náčelníka mise plk. Píky Přísahu složilo i 38 žen – vojínek čs. praporu  

Plk. L. Svoboda přijímá hlášení o připravenosti praporu k odjezdu od kpt. B. Lomského Poslední společné foto Zazněla trubka: všichni nastoupit na svá místa ve vlaku

Vlak číslo 22904 se pomalu odtrhl od kolejí. 1. československý samostatný polní prapor v SSSR odejel po roce intenzívních příprav na frontu k Charkovu.

Cesta na frontu.

Tři týdny jeli čs. vojáci vlakem z Buzuluku od Volhy po vydrancované zemi, po zcela válkou zničených sovětských železnicích, do obce Valujky. Dalších 350 km šli krajinou vypálenou Němci při ústupu. Kvůli nebezpečí leteckým napadením nočními pochody. Dne 1. března 1943 dorazili do nedávno osvobozeného, rozbořeného města Charkova.

Po vítězné bitvě o Stalingrad, která končila zničením 6. německé armády a kapitulací jejího velitele maršála Pauluse 31. ledna 1943, Němci byli zatlačeni mohutnou ofenzivou sovětské armády od Volhy, Donu, Kavkazu a z Kubáně až na Ukrajinu. Byl osvobozen ukrajinský Charkov, kdysi druhé největší město Ukrajiny, kde se koncem února sovětská vojska zastavila.

Němci se chtěli pomstít za svoji prohru a využít toho, že fronta nebyla po ofenzivě ještě ustálena a sovětská vojska byla vyčerpána, stáhli posily do tohoto úseku fronty a v době příchodu čs. vojáků do Charkova zahájili 22. února protiofenzivu s cílem znovu dobýt Charkov. To se jim během března na čas podařilo.

Bitva u Sokolova.

Všechny síly na sovětské straně, které byly k dispozici, byly nasazeny do boje proti útočícím Němcům. 1. čs. samostatný polní prapor jako čerstvá, vycvičená síla byl rovněž nasazen do boje v prostoru obce Sokolova. Dostal svůj první bojový úkol - udržet postavení na linii nově budované obrany na řece Mža, zdržet postup Německých vojsk na Charkov, aby nedošlo k obklíčení sovětských vojsk v tomto prostoru. Obdobný úkol měli i vojáci sovětské divize pod velením plk. Biljutina, kteří drželi pozice několik km od československých pozic.

Rota, které velel npor. Otakar Jaroš, dostala za úkol uhájit vysunuté postavení před zamrzlou řekou Mža proti útočícím jednotkám elitních tankových divizí Wehrmachtu a SS. Na podporu mu byly přiděleny k dispozici sovětské protitankové kanony a dělostřelectvo.

Po odražení útoku byla jednotka stažena za řeku Mža, na které ledy začaly tát a stala se přirozenou překážkou pro tanky a těžkou techniku. To bylo 8. března 1943.

Čechoslováci splnili svůj bojový úkol, který zněl: nepustit Němce přes řeku Mžu. Boje ještě pokračovaly 9. března, kdy dvě čs. roty podnikly protiútok na Sokolovo, při němž Němci utrpěli další ztráty. Dne 11. března zachytil čs. radista Kurt Markovič německou zprávu, díky které byl včas odhalen německý protiútok. Sovětské dělostřelectvo zahájilo do místa soustředění Němců palbu a útočící jednotky rozprášilo.

Kostel Sokolovo - místo poslední kruhové obrany Kpt. Otakar Jaroš na pozorovatelně Kulometčíci

samopalníci nadpor. Otakar Jaroš, první cizinec -hrdina SSSR, in memoriam povýšen na kapitána.

Po opětném dobytí Charkova německými vojsky dne 15. března 1943 hrozilo 1. čs. samostatnému praporu obklíčení, musel se vydat na ústup.V bitvě u Sokolova bylo vybojované první vítězství, ale také utrženy první ztráty na životech, i když byly způsobeny nepříteli ztráty daleko větší.

Po prve v historii čs. armády se zúčastnily bojů u Sokolova i ženy. Bylo jich 38, které si prosadily odchod s praporem na frontu a prolomily dosavadní zásadu armádních předpisů, že žena na frontu nepatří. Dvě z nich působily jako odstřelovačky, ostatní jako ošetřovatelky raněných přímo na frontě a pomocnice u kuchyně.

Seznam sokolovaček:
voj. Anna Ackermannová, voj. Truda Raweková, svob. Anna Benešová, svob. Růžena Bihellerová, voj. Valentina Biněvská, svob. Matylda Braunová, voj. Broňa Brücknerová, voj. Soňa Bužakerová, voj. Danuta Čermáková, voj. Ida Davidovičová, svob. Malvína Friedmannová, voj. Adéla Fišlová, voj. Markéta Goldmannová, voj. Anna Kakutová, voj. Jarmila Kaplanová, voj. Františka Kleinbergová, voj. Margita Kovalová, svob. Anna Králová, voj. Marie Ljalková, voj. Jana Malínská, voj. Lída Matušková, svob. Rita Nováková, voj. Lydie Obstová, voj. Markéta Olšanová, svob. Vlasta Pavlánová, voj. Marie Pišlová, voj. Anna Ptáčková, voj. Tereza Rufeisenová, voj. Věra Růžičková, voj. Markéta Singerová, voj. Edita Tobiášová, voj. Filoména Tobiášová, voj. Lydie Tobiášová, voj. Halina Vorobcová, voj. Sara Weberová, voj. Richarda Wechsbergová, voj. Truda Witriolová, voj. Běla Zlatníková.

Řadě „sokolovaček“ byly uděleny československé a sovětské řády a vyznamenání.

Tragicky skončil osud čs. zraněných a zajatých vojáků. Byli po obsazení města 13. března 1943 nemilosrdně mučeni a zabíjeni. Těžce ranění Čechoslováci, kteří byli hospitalizováni ve vojenské  nemocnici v Charkově a nemohli být pro své těžké zranění evakuováni, byli po obsazení města Němci nemilosrdně postříleni spolu s ostatními raněnými sovětskými vojáky.

Ztráty praporu v boji u Sokolova byly dány obtížnosti bojů v té etapě války, kdy Německá armáda začala ztrácet své pozice na východní frontě a tím urputněji a zákeřněji bojovala. Úspěšnost boje nelze měřit jen ztrátami, nýbrž mírou splnění úkolu.

Plukovníku Ludvíku Svobodovi:

Moskva , Kreml, 17. dubna 1943

Pane plukovníku! S upřímnou radostí jsem přečetl zprávu, že naše jednotka byla pod Vaším velením zasazena do boje proti německo - fašistickým hordám a tak se zúčastnila slavné sovětské ofenzivy. Jednotka se výborně osvědčila a čestně vyplnila úkol, který ji byl uložen v rámci bojů vítězné Rudé armády.

Vřele děkuji Vám i ostatním důstojníkům, poddůstojníků a mužstvu za uvědomělé plnění své vlastenecké povinnosti. S hlediska osvobození naší vlasti, je pro nás přímo symbolickým, že se můžeme za ní bít na všech spojeneckých frontách a také hlavně na východní frontě spolu s vítěznou armádou naších sovětských spojenců.

Budeme stát s našimi spojenci do konce a spolu zvítězíme.Srdečný pozdrav Vám i všem našim vojákům v SSSR. Čest a sláva památce těch, kteří položili své životy za svobodu národa.
Vrchní velitel československé branné moci
dr Edvard Beneš

Rozkaz po bitvě u Sokolova, U prezidenta Kalinina L. Svoboda přebírá vyznamenání

Vyznamenání, kterých se dostalo bojovníkům od Sokolova od Sovětské vlády i od prezidenta Beneše, vyjadřovala vysoké uznání a ocenění jejich boje. Npor. Jaroš – vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny SSSR, in m. povýšen na kapitána. Byl prvním zahraničním vojákem v době druhé světové války, který obdržel toto nejvyšší sovětské vyznamenání za statečnost v boji. Velitel praporu plk. L. Svoboda – oceněn za zásluhy Leninovým řádem, 87 příslušníků praporu vyznamenáno nejvyššími vojenskými řády a medailemi SSSR.

Sokolovská bitva v březnu 1943 patří k významným bitvám historie československé armády. Boj u Sokolova byl po nasazení čs. letců v bitvě o Anglii na podzim r. 1941, a po systematickém bombardování německého zázemí čs. perutěmi, po bojích čs. vojáků na Středním východě, u Tobrúku v r. 1942, dalším posílením autority československé zahraniční armády, posílením postavení exilové vlády a prezidenta Beneše a velkým povzbuzením pro domácí odboj.

Padli u Sokolova: npor. Otakar Jaroš, voj. Bass Dezider, voj.Babič Michal, voj. Blassenstein Walter, voj. Bláha Josef, voj. Bleisweis Arnošt, voj Bodnar Ivan, voj. Bodnar Michal, čet. Brodavka Arnošt, voj. Cipino Ivan, voj, Cimer Alfred, voj. Dočkal František, voj. Džimur Vasil, čet. Fedor Vladimír, voj. Felčer Vilém, voj Fedorec Petr, voj. Ficaj Jiří, voj. Ficnar Vilém, voj. Filipp Juraj, des. Fisch Viktor, voj. Floklstein Kurt, ppor. Frank Jiří, voj Fruchtel Samuel, voj. Fuhrmann josef, voj Golian Antonín, voj. Gross Kurt, voj. Györy Petr, voj Hába Vladimír, voj. Haber Josef, voj. Havlíček Václav, voj. Hoffman ludvík, des. Horovský Michal, voj. Huači Stanislav, des. Hudzieczek, Karel, voj, Ivanič Josef, voj Janča Mečislav, voj. Janouš Antonín, voj. Jančík Vasil, voj. Jacina Demeter, svob. Jančuška Josef, voj. Jirkovský Josef, voj. Kahan Julius, voj. Kafka Kurtr, voj. Kalchman Herman, des. Katner Max, voj. Kedulič Michal, voj. Kesler Isak, Kippel Ja, voj. Kloudo Alois, voj. Kosník Josef, čet. Kománek Karel, voj. krob Josef, voj Kožřínek Josef, voj. Kovač Vasil, npor. Kudlič Jan, svob Kubeš Václav, voj. Lanzer Walter, voj Lanzer Norbert, svob Leppin Josef, npor. Lom Jaroslav, rot. Luska Alfréd, voj. Lupínek Josef, voj Major Vasil, rtm Mach Jan, voj. Matušek Rudolf, voj. Merecký Robert, voj. Moskal Ilja, voj. Mrjana Vasil, voj. Nasch Alfred, voj Oberster Jan, svob. Ostrůvka Jiří, voj Pop Mikuláš, voj. Pressburger Kurt, svob. Redisch Hugo, rotm. Růžička František, voj. Řepík Josef, rt. Sigl František, svob. Solanič Josef, voj. Soukup Mikuláš, voj Sokal Michal, voj. Smoljak Jiří, voj. Sopko Demetr, voj. Spáčil Josef, voj. Sulek Rudolf, rtm. Stejskal Stanislav, voj. Šalamou Alexandr, voj. Šeda Josef, voj. Šelemba Štefán, voj. Škrabinec Josef, svob. Švihlík Viktor, voj. Šnajder František, voj Steiner Kurt,voj. Schwarz Herman, svob. Spiegel Ignác, voj. Švéd Josef, čet. Tachecí Jaroslav, voj. Tauber Maxmilián, voj. Tovdák Fedor, voj. Traub Egon, voj Turák Teodor, voj. Ulihanec Demetr, rt. Valenta František, rtm. Voráč Hynek, voj. Vološin Michal, rtm. Vrzal František, voj. Wechsberg Leo, voj. Weinberger Ervín,, voj. Weis Melichar, svob. Weisman Bohumil, des. Wlmer Martin, čet. Wolf Kurt, čet. Žůr Jaroslav.

 

Prameny – literatura:
Karel Richter: Československý odboj na východě, FMO, IMPULS, 1992
Svoboda Ludvík: Z Buzuluku do Prahy, Mladá Fronta, Praha, 1991, první vyd.
Brož Miroslav: Hrdinové od Sokolova, MO, AVIS, 2. doplněné vydání 2006
Březina Alfons a kol.: Sokolovo, 45. výročí boje čs. jednotky v SSSR, Muzeum Revolučních bojů a osvobození, Ostrava, 1988