První čs. samostatná brigáda v SSSR

Od Sokolova ke Kyjevu - od praporu k brigádě.

Po bojích u Sokolova byl 1. čs. samostatný prapor přeřazen do zálohy Voroněžského frontu. Dne 30. března přijel do vesnice Veseloje, kde prvních 14 dnů vojáci odpočívali a následně opět cvičili a připravovali se na frontu. Mezitím velení praporu a čs. vojenská mise jednalo o organizaci brigády.

Veseloe, kde po Sokolovu prapor odpočíval Společně s místními obyvateli Také majku postavili naši vojáci, když místní mládenci byli na frontě

Harmonika přispěla k dobré náladě a odpočinku Nezapomenutelný šprýmař brigády četař J. Nedvídek, vždy hotov přispět k dobré náladě Přátelství s místními obyvatelkami, které se chovalo k našim vojákům jako k vlastním synům

 

Za měsíc, 9. května 1944, se přesunul prapor o počtu 630 bojovníků z Veseloje do města Novochopersk (jižně od Voroněže). Současně tam přijel i náhradní pluk z Buzuluku v počtu 1 410 příslušníků. Další ještě později přijížděli. V červenci přibyla slovenská rota o počtu 200 mužů npor. Marcellyho, který ji převedl na stranu Rudé armády na Kavkaze a která se celá přihlásila do československého vojska. V září téhož roku pak přišla další skupina okolo 150 Slováků. Velitelský sbor posílilo 9 čs. důstojníků, kteří získali zkušenosti v boji na Středním východě, 8 důstojníků z Velké Británie a 10 zkušených slovenských důstojníků. Z důstojnické školy přišlo 118 absolventů. V Tambově se vycvičilo přes 40 tankistů.

Právě početný vstup vojáků z Podkarpatské Rusi umožnil organizovat brigádu.

Jestli v praporu z hlediska národnostního byli nejpočetnější židé, v brigádě měli největší početní podíl z hlediska národnostního dobrovolníci z Podkarpatské Rusi a hned v prvním boji za osvobození Kyjeva patřili k těm nejstatečnějším.Zanedlouho početní stav brigády vzrostl téměř na tři a půl tisíce díky Slovenským vojákům, kteří dezertovali ze slovenských jednotek bojujících na straně Němců nebo se nechali zajmout a přihlásili se do čs. brigády. Tyto přírůstky dobrovolníků umožnily organizovat brigádu.

Početní stav 1. čs. samostatné brigády v SSSR k 5. 11. 1943: 3348 osob
z toho:
Čechů – 563 (včetně 6 zajatých z německých pracovních jednotek, 10 z německé armády, nuceně nasazených)
Slováků – 343 ( včetně zajatých ze slovenské armády 307)
Podkarpatských Rusínů, rep. Ukrajinců 2210
Židů – 204
Rusů – 6, Poláků – 5, Lotyšů – 2, Němců – 2, Maďarů – 2 

Na stráži před velitelským domem  větrné mlýny byly typycké pro tento kraj Nástup k rozkazu

Přehlídka za přítomnosti hostů Nastoupený prapor v pozoru Ze služební cesty přiletěli „kukuruzníkem“ kpt. J. Kholl, ruský pilot, plk. L. Svoboda, kpt. B. Lomský

 

Smíšená československo - sovětská komise rozhodla již 29. dubna 1943 o zorganizování 1. československé samostatné brigády v SSSR, která se odlišovala od ostatních vojenských útvarů svou skladbou. Součástí brigády, kromě pěších jednotek, byla tanková a dělostřelecká jednotka a další nezbytné podpůrné útvary. Taková skladba brigády ji činila méně závislou na podpoře sovětských zbraní v boji a vytvářela do budoucna předpoklad pro organizaci dalšího vyššího vojenského útvaru – armádního sboru.

Složení brigády k odchodu na frontu:
2 pěší prapory, 1 tankový prapor, 1 dělostřelecký pluk, ženijní rota, spojaři, zdravotníci, mezi kterými byla většina z 82 žen, které s brigádou šly na frontu.

Všechny jednotky brigády, včetně tankového praporu a dělostřeleckého pluku byly vybaveny nejmodernějšími sovětskými zbraněmi. Bylo to díky výkonům sovětské válečné ekonomiky, která se s nesmírným úsilím civilního zázemí, zejména žen, stabilizovala a zásobovala frontu základní bojovou technikou.

Již v Buzuluku naši vojáci začali sbírat mezi sebou peníze na nákup 10 tanků T 34, kterými byl vyzbrojen tankový prapor. Byly pojmenovány: Jan Žižka (velitelský tank), Jánošík, Podkarpatský partyzán, Zborov, Bachmač, Sokolovo, Lidice, Ležáky, Praha, kpt. O. Jaroš.

Velitelský dům v Novochopersku Skupina důstojníků na SV před odjezdem do SSSR, červen 1933 (foto Velfl Slovenští vojáci přijeli po té, co zběhli ze slovenské armády Přijely i ženy z náhradního pluku, převážně děvčata z Podkarpatské Rusi

-Nácvik zteče Střelci při cvičení Výcvik ženských osádek protiletadlových děl PLD

 

V první polovině měsíce září brigáda po třech a půl měsících usilovného výcviku a příprav podstoupila prověrku a dokázala, že je připravena plnit úkoly na frontě, podle sovětské komise na výbornou. Přípravu pěších praporů vedl kpt. Josef Kholl, který přišel ze Středního východu. První čs. samostatná brigáda byla poslána ke Kyjevu, ležícímu na pravém (západním) břehu Dněpru.Začátkem září brigáda obdržela bojovou zástavu od náčelníka vojenské mise plk. H. Píky. Brigáda složila slavnostní přísahu a byl ji přečten rozkaz o odjezdu na frontu. Dne 30. září brigáda v 9 ešelonech (vlakových soupravách) odjela ke Kyjevu.

Celkově čítala brigáda 3 517 osob, z toho 3 348 československých vojáků a 169 rudoarmějců - specialistů. Kromě styčných důstojníků to byli šoféři, přiděleni jako výpomoc. Podle národnosti bylo Podkarpatských Rusínů 2 210, Čechů 563, Slováků 343, Židů 204, Maďarů 13, Rusů 6, Poláků 5, Lotyši 2, Němci 2.

Kpt. Záhora se samopalníky Obsluha těžkotonážního kulometu Redakce Naše Vojsko na osvětě, - Matylda Braunová, redaktorka

armádní noviny v SSSR Přísaha brigády před odjezdem na frontu

Prameny – literatura:
Brož, Miroslav: 1. československá samostatná brigáda a osvobození Kyjeva a pravobřežní     Ukrajiny, ČSOL, Praha, 2013
Fábera Miloslav: Kijev, Hlavní správa vojenské osvěty MNO, Praha, 1945
Janeček Oldřich: Vznik 1, čs. samostatné brigády v Sovětském svazu a její boj     o Kyjev, Ústřední dům čs. armády, voj. historická sekce, Praha, 1958
Mejzlík Jaroslav: Novák Luboš, kpt, in Naši krajané v boji za svobodu, ČSBS Třebíč, 1997
Vaculík Jaroslav, Hofman Jiří: Průběh bojů 1. čs. samostatné brigády v SSSR o město Kyjev, in:Kyjev město památné pro československý odboj,
Richter Karel, VHÚ, Zrod brigády, in Kyjev Dukla Praha, Naše vojsko, 1975, ČSOL, Praha
Richter Karel, Československý odboj na východě, FMO, MAGNET-PRESS, 1992
Svoboda Ludvík, Z Buzuluku do Prahy, Mladá Fronta, Praha, 1961, první vyd.
Velfl Josef, Grand generál Josef Kholl ve světle vzpomínek, ČSOL, Praha, 1999
autor fotografií převážně por. Vlček