Bitva o Kyjev

Účast čs. samostatné brigády v boji o hlavní město Ukrajiny Kyjev.

V srpnu 1943 skončila vítězně největší tanková bitva válečné historie – bitva u Kurska, další velká vítězná bitva Rudé armády po bitvě pod Moskvou a u Stalingradu. Fronta se posunula směrem na západ. Dalšímu postupu na západ stál v cestě veletok Dněpru, místy až 3 km široký a
12 m hluboký, protékající téměř celým Ruskem ze severu na jih. Z Dněpru Němci hodlali vybudovat východní val, který zastaví postup Rudé armády.

Bitva o veletok Dněpr byla jednou z největších a nejkrvavějších bitev 2. světové války. Začala ve druhé polovině srpna 1943 a trvala čtyři měsíce. Bojovaly v ní jednotky RA na frontě dlouhé více než 1500 km. Na obou stranách si vyžádala až na 900 000 padlých vojáků a další deseti tisíce raněných. Výsledkem bylo osvobození celého levého břehu Dněpru. Do konce září 1943 překročila sovětská vojska Dněpr na úseku 750 kilometrů a díky obrovské statečnosti a obětem sovětského vojska vytvořila řadu důležitých předmostí, nezbytných pro další osvobozování Ukrajiny. Na jedno z těchto předmostí - Ljutežské – 20 km od Kyjeva, se čs. brigáda přemístila v říjnu 1943.

Cestou na frontu českoslovenští vojáci projížděli německým vojskem „spálenou zemí“: celé smetené vesnice, napáchaná zvěrstva, hromadné popravy vesničanů, bestiální zacházení s ženami i dětmi, ubíjení bezbranných lidi.

Z Novochoperska odejelo ke Kyjevu 30. září 1943 devět transportů, s více než třemi tisíci příslušníků 1. čs. samostatné brigády. Na frontu museli překonat 800 km po železnici a 150 km pěšky. Německé letectvo odstřelovalo transporty a jeho obětí se stal 12. října 1943, téměř před cílem, jeden z transportů brigády. Přímý zásah dostali vagony dělostřelců. Celkem bylo zabito 57 a zraněno 54 čs. vojáků. Bylo to v prostoru stanice Jachovščina.

Na Ljutežské předmostí se československá brigáda přepravila přes Dněpr v noci z 22. na 23 října přes provizorní most vybudovaný ruskými ženisty. Zde zaujala čs. brigáda výchozí postavení před útokem na Kyjev.

Původně bylo brigádě určeno být zálohou velitele 38. armády, jako druhý sled útočících jednotek generál poručíka Kirilla Moskalenka. Velitel brigády plk L. Svoboda však po příjezdu požádal, aby brigáda byla začleněna do prvního sledu a útočila na směru hlavního úderu. Vyjádřil přání všech příslušníků brigády.

„Nesouhlasíme s úkolem postupovat ve druhém sledu a jen chránit pravé křídlo Vaší 38. armády. Jdeme na Kyjev. Útok na Kyjev je v jádru útokem na nepřátelské postavení před Prahou. Váš boj je naším bojem, není nás mnoho, ale jsme tu s Vámi – bok po boku. Není proto možné, abyste táhli káru války sami a my se jen vozili. Chceme útočit v prvním sledu.“

Čs. vojáci chtěli bojovat za osvobození své vlasti skutečně, ne jen symbolicky být přítomni. Byli si jisti svou připraveností každého jednoho vojáka brigády právě pro tento náročný úkol.

„Bojujte za Kyjev tak, jako byste bojovali za Prahu, Brno, Bratislavu. Ve jménu našich národů a tisíců zotročených a umučených, nikoho nešetřte!“ vyzval plk. Svoboda vojáky, když před bojem obcházel každou jednotku brigády.

S genporučíkem Kravčenkem a plk. Baiševem plk L. Svoboda a mjr. L. Engel, porada před bitvou Soustřeďování sovětských a československých vojsk na Ljutežském předmostí Rtm. Bražina, velitel samopalníků Z bojové činnosti čs. vojáků při osvobozování Kyjeva

K osvobozování Kyjeva byly nasazeny tři sovětské armády – 38, 40 a 60 - které měly početní i technickou převahu nad okupanty. Na směru hlavního útoku měla převahu trojnásobnou v pěchotě, čtyř a půl násobnou v dělostřelectvu a devíti násobnou v tancích.

Boj o Kyjev začal 3. listopadu 1943 v 8 hodin ráno ohlušující mohutnou dělostřeleckou přípravou z 2 000 dělostřeleckých a minometných hlavní a 500 raketometů „kaťuší“. Dělostřelecké přípravy se účastnili i čs. dělostřelci.

Po zničení zátarasů, pevnůstek a obraných postů se dala do bojového pochodu masa vojáků prvního sledu 1. ukrajinského frontu, do kterého byla začleněna i 1.československá brigáda.

Celkový plán útoku pro čs. brigádu byl rozpracován do pěti postupných cílů:
1. Jižní okraj lesa jižně od dětského sanatoria, 2. sovchoz a kóta 173,6 na okraji Kyjeva, 3. barákový tábor Syrec, 4. železniční trať severozápadně od kino-závodu, 5. armádní učiliště uprostřed města.)

Mapa boje čs. brigády o Kyjev

Čs. brigáda vyrazila do útoku na Kyjev 5. listopadu v 11.30 a již ve 13 hodin dosáhla druhého postupného cíle a jednotky se probojovávaly k třetímu cíli. Naši tankisté se probojovali v 14:50 do ulic Kyjeva, kde začal úporný pouliční boj. Němci byli nuceni opouštět jednu pozici za druhou, tankový prapor se samopalníky obsadili osobní nádraží v centru Kyjeva a ještě týž den, 5. listopadu 1943 v 18 hodin, čs. tankisté i oba čs. pěší prapory dosáhli pátého, posledního postupného cíle. Byli první, kteří splnili svůj úkol.

Tankový prapor poté, ještě ve 2 hod. v noci, nastoupil k útoku, aby uzavřel Němcům ústupovou cestu. V 7 hodin ráno dosáhl břehů Dněpru a uzavřel ústupovou cestu Němcům – byli zlikvidováni. Kyjev byl zachráněn od zničení, které Němci plánovali.

Sovětské jednotky postupující obchvatem Kyjeva začaly Němcům odřezávat ústupové cesty z města, a proto čs. brigáda dostala rozkaz hned v 6 hod. ráno 6. listopadu pokračovat v útoku a čistit město.

V 14:30 hod. 6. listopadu1943, druhého dne boje, brigáda přešla do zálohy velitele 38. armády obranné postavení.

Čs. vojáci zabili 630 německých vojáků, zničili přes 50 krytů i s osádkami, vyřadili šest tanků a samohybných děl a zničili jeden letoun.Boj se neobešel ani bez vlastních ztrát. 30 československých vojáků zde položilo svůj život a dalších 86 bylo zraněno. Kyjev byl osvobozen večer po dvoudenním útočném boji. Byl to první útočný boj čs. armády v této válce. Dne 6. listopadu 1943 oznámila Moskva celému světu slavnostní salvou – 24 salvami ze 324 děl – osvobození Kyjeva „matky ruských měst“.

Osvobozený Kyjev – náměstí Kreščatík po osvobození

Hlavní velení Rudé armády vysoce ocenilo zásluhy čs. brigády o osvobození hlavního města Ukrajiny Kyjeva. Brigádě a jejímu veliteli plk. L. Svobodovi byl udělen Suvorovův řád 2. stupně. Tři tankisté byli jmenováni Hrdiny sovětského svazu - ppor. Richard Tesařík, ppor. Josef Buršík a por. Antonín Sochor. Dalších 138 vojáků bylo vyznamenáno vyznamenáními a medailemi.

Za příkladný boj vyznamenal prezident republiky dr. Beneš brigádní prapor medailí "Za chrabrost".

Jednoznačně úspěšný boj československé samostatné brigády za osvobození Kyjeva po stránce vojenské měl velký význam politický – jak pro boj na domácí frontě, tak pro prezidenta Beneše na mezinárodním poli.

Boj o osvobození dalších měst západní Ukrajiny ještě brigádu čekal. Ustupující Němci zapalovali domy, vyhazovali postupně do povětří důležité objekty. Poslední hodiny jejich hrůzovlády byly znovu poznamenány vraždami bezbranného obyvatelstva. Zejména ženy a děti, které se snažily uniknout plamenům, byly ustupující armádou nemilosrdně postříleny.

Prameny – literatura:
Brož, Miroslav: 1. československá samostatná brigáda a osvobození Kyjeva a pravobřežní Ukrajiny, ČSOL, Praha, 2013
Fábera Miloslav: Kijev, Hlavní správa vojenské osvěty MNO, Praha, 1945
Richter Karel: VHÚ, Zrod brigády, in KYJEV DUKLA PRAHA, Naše vojsko, Praha, 1975
Richter Karel: Československý odboj na východě, FMO, MAGNET-PRESS,
Praha 1992, ISBN 80-85469-26-X
Svoboda Ludvík: Z Buzuluku do Prahy, Mladá Fronta, Praha, 1961, první vyd.
Vaculík Jaroslav, Hofman Jiří: Průběh bojů 1. čs. samostatné brigády v SSSR o město Kyjev, in: Kyjev město památné pro československý odboj, ČSOL 2000.