Formování armádního sboru

Vznikl 1. československý armádní sbor, největší vojenská jednotka čs. zahraniční armády, která se zúčastnila přímého osvobozování území československé republiky.

V polovině března se přesunula 1. čs. samostatná brigáda v SSSR do Rovenské oblasti na západní Ukrajině, střediska české menšiny na Volyni. Tam byla podřízena velení 13. armády.

Volyňští Češi, kteří si zachovali svou identitu se starou vlastí, nadšeně vítali československé vojáky. Hromadně a dobrovolně se hlásili do čs. vojenských jednotek, nezřídka i několik členů jedné rodiny. Ze 45 000 Volyňských Čechů se hlásilo do čs. vojska 12 000 osob, z toho na 600 žen. Odvodní komise čs. brigády začala přijímat dobrovolníky 19. března 1943 v Rovně. První československá samostatná brigáda se početně rozrostla, a proto došlo od 1. dubna k reorganizaci brigády a posléze i k organizaci 1. čs. armádního sboru.

Na základě dobrovolného vstupu Volyňských Čechů, dalších Slováků, kteří přešli ze Slovenské armády k Rusům a dalších Rusínů z Podkarpatské Rusi, kteří přišli z gulagů k záložnímu pluku do Buzuluku, bylo možné organizovat 1. čs. armádní sbor. Ke sboru přešli další důstojníci z Anglie, letci a parašutisté.

Poznámka: Volyň byla v letech 1870 až 1890 osídlena českými vystěhovalci – zemědělci a drobnými řemeslníky. Oblast s převahou ukrajinského obyvatelstva spadala od 1. světové války pod Polsko. Po pádu Polska v září 1939 tuto část obsadil Sovětský svaz, když se posunul na tzv. Curzonovu linii, na řece Bug. Po napadení Sovětského svazu 22. června 1941 a po rychlém postupu německých vojsk, byla okupována německým vojskem.

Německá armáda, zpočátku vítána ukrajinskými nacionalisty - banderovci, drancovala zem převážně vynucenými dodávkami a vyvražďováním Židů. Svou pravou tvář ukázali okupanti zejména, když začali prohrávat a ustupovat. V roce 1943, 13. července, vyrabovali a vypálili celou řadu vesnic, mezi nimi také obec Český Malín. Bestiálně v něm zavraždili, za živa upálili, obyvatelstvo nahnané do kostela, do stodol a dalších budov. Povraždili všechny přítomné obyvatele včetně dětí, tj. celkem 400 občanů z celkového počtu 470 občanů obce. Přežili ti, kteří byli v armádě, nebo náhodou mimo domov.

Vznik 1. československého armádního sboru

O zřízení 1. čs. armádního sboru rozhodlo velitelství sovětské armády na základě jednání s čs. ministerstvem obrany v Londýně a vojenskou misí v Moskvě 10. dubna 1944. Formování armádního sboru bylo dovršeno během 4 měsíců, do konce července 1944.

Velitelem armádního sboru byl 18. května 1944 jmenován brigádní generál Jan Kratochvíl,
v té době ve funkci velitele čs. vojenských jednotek v SSSR.

Armádní sbor byl posílen dalšími veliteli jednotek všech stupňů, kteří přišli z Velké Británie. Mezi nimi byli např.: gen. Karel Klapálek, gen. Bohumil Boček, gen. Jaroslav Vedral – Sázavský, gen. Jan Satorie, gen Alfréd Ressel. Většina z těchto vyšších velitelů byli legionáři 1. světové války.

Místa, se kterými je spjata organizace 1. čs. armádního sboru jsou: Kamenec Podolský, Jefremov, Černovice, Sadagura, Snjatyn, Proskurov, Ivanovo.

Složení 1. čs. armádního sboru se ve srovnání se sovětskými armádními sbory odlišovalo. Čs. armádní sbor byl méně početný, a proto se skládal z brigád, místo z divizí:
1. čs. samostatná brigáda, 2. čs. brigáda paradesantní, 3. čs. samostatná brigáda, 1. čs. tanková brigáda, sborový dělostřelecký pluk, 1. čs. letecký stíhací pluk, ženijní útvary 1. a 3. brigády, spojovací útvary: sborový spojovací prapor, brigádní spojovací prapory, brigádní zdravotnické útvary.

1. čs. samostatná brigáda

Reorganizací brigáda procházela již v době před vznikem armádního sboru, souběžně s tím, jak narůstala početně a s plněním bojových úkolů na západní Ukrajině. Některé útvary brigády byly rozšířeny na vyšší útvary, některé byly nově zřízeny: z tankového praporu vznikl tankový pluk, k 1. a 2. samostatnému polnímu praporu přibyl 3. samostatný polní prapor. Navíc ještě vznikl ženijní prapor, minometný oddíl 12 mm, zdravotní prapor, spojovací prapor, oddíl polních četníků a výcvikové středisko.

Zvýšená potřeba velitelů s rozšířením brigády byla řešena:
- zřízením kursu velitelů čet pro 56 mužů z vojínů a poddůstojníků,
- posláním do sovětských vojenských učilišť nejschopnějších příslušníků brigády,
- sovětskými důstojníky jako instruktory.

Výcvik nováčků byl intenzivní a systematický, i když pozice brigády se několikrát měnila s ohledem na plnění úkolů na frontě.Brigáda v té době plnila stále bojové úkoly. Byla zařazena do druhého sledu v prostoru Kiverce – Nebužka – Vyškov, odkud se následně přesunula do prostoru Torčína.

Již 14. dubna 1944 se vyznamenal v boji o město Torčín (Torczyn) l .čs. dělostřelecký oddíl a nově organizovaný minometný oddíl, ve kterých obsluhu tvořili převážně nováčci - Volyňáci.
Za splnění úkolu obdržely nejen pochvalu, ale i uznání, že jsou plně boje schopné.

Začátkem dubna 1944 byla 1. čs. brigáda převelena do Černovic – blíž k československým hranicím, kterých již dosáhla vojska 1. ukrajinského frontu v oblasti Podkarpatské Rusi. Tudy původně měla vojska čs. armádního sboru vstoupit na území ČSR.

2. čs. paradesantní brigáda

Organizovat se začala v Jefremově již od 9. ledna 1944, s cílem, že bude vysazena na Slovensko. Zatímní velitel byl stanoven pplk. Vladimír. Přikryl, náčelník štábu byl škpt. Vilém Sacher (oba z Velké Británie).

Bojová  zástava 2. čs. paradesantní brigády Praporečníci Plk. Vladimír Přikryl, velitel parabrigády

Vlad. Přikryl přijímá bojovou zástavu Zástupce velitele parabrigády plk. V. Lichner 

 

Jádro brigády tvořili Slováci, bývalí příslušníci 1. slovenské divize, kteří v počtu 2 028 mužů přešli 30. října 1943 u Melitopole (poblíž Azovského moře) na stranu Rudé armády a požádali o zařazení do československého vojska.

Početní stav brigády byl doplněn cca 500 příslušníky záložního pluku, převážně Rusíny z Podkarpatské Rusi. Pluk se z Buzuluku přesunul do Jefremova s týlovými útvary i sociálním zázemím. Velel jim kpt. Jaroslav Dočkal. Velitelský sbor parabrigády byl tvořen převážně čs. důstojníky z Velké Británie.

Druhá čs. paradesantní brigáda měla: dva prapory, dělostřelecký oddíl, protitankový oddíl, protiletadlový oddíl, samostatný průzkumný oddíl, ženijní a spojovací rotu, a další zabezpečovací jednotky. Celkový početní stav parabrigády byl 2 933 osob.

Do 15. dubna byl zakončen náročný výcvik – díky neúnavnému cvičení a elánu vojáků a péči zkušených sovětských instruktorů. Ke dni 17. května se celá parabrigáda přesunula do frontového pásma, do města Proskurova.

Plk. Kratochvíl (první zleva) a členové velení před přehlídkou parabrigády Parabrigáda při přehlídce Parabrigáda na stanovišti před přehlídkou

Důstojníci štábu parabrigády, zleva: npor. E. Čaplovič,  kpt. V. Brožík, kpt. P. Marcelly (první zprava) Na začátku října odletěla parabrigáda na Slovensko k SNP V nízkých Tatrách, Plk. Vl. Přikryl, mjr. Voves, mjr. Stanek, ppor. Vanda Biněvská

 

3. čs. samostatná brigáda

Organizaci i počty měla stejné jako 1. čs. brigáda. Vznikla především z Volyňských Čechů. Jako nováčci prodělali intenzivní výcvik. Díky svému nadšení, překonávali dosavadní nedostatek vojenských znalostí i nedostatek frontových zkušeností. Po dvou měsících již mohli absolvovat ostré polní střelby. Prozatímním velitelem byl jmenován pplk. Karel Střelka, kterého později vystřídal gen. Karel Klapálek (oba přišli z Velké Británie).

1. čs. tanková brigáda

Vznikla z 1. tankového praporu 1. čs. samostatné brigády, který měl zkušenosti z osvobozování Kyjeva a západní Ukrajiny. Byl doplněn o tankisty, kteří absolvovali sovětské tankové učiliště. V její sestavě byly 1., 2. a 3. tankový prapor, každý o dvou rotách, prapor samopalníků a pomocné a zabezpečovací jednotky. Brigáda měla k dispozici 60 vycvičených tankových osádek. Velitelem byl škpt. Vladimír Janko.

Sborový dělostřelecký pluk

Měl dva oddíly 122 mm a jeden oddíl 152 mm kanónových houfnic. Velitelem byl plk Alfréd Ressel (přišel z Velké Británie).

1. čs. letecký stíhací pluk V květnu 1944 se začala organizovat letecká jednotka jako 128. čs. samostatná stíhací letecká peruť o dvou letkách, která k 15. červnu 1944 byla reorganizována na letecký stíhací pluk o dvou perutích, každá po dvou letkách. Jeho základní kádry tvořili čs. letci z Velké Británie pod velením kpt. Františka Fajtla, které byly doplněny o letce vyškolené v sovětských učilištích. Kromě toho byl zřízen letecký roj pro kurýrní a jiné služby.

Po zakončení výcviku v městečku Ivanovo (severovýchodně od Moskvy) a na letišti Kubinka (50 km pod Moskvou) byl letecký stíhací pluk přesunut do Proskurova, kde se připravoval k bojovému nasazení v sestavě sovětské 2. letecké armády.

Koncem července 1944 bylo formování 1. československého armádního sboru dokončeno. Měl přes 16 000 lidí, 1 000 koní, 600 motorových vozidel, 280 děl, 12 000 kusů pěchotních zbraní, 50 kusů tanků a obrněných automobilů.

Armádní sbor v SSSR byl největší bojující vojenskou jednotkou Československa, jejíž základní jádro mělo bohaté zkušenosti z předchozích bojů na Sovětsko – Německé frontě, ale také ze Středního Východu a z Velké Británie.

Prameny - literatura:
Bystrický J. a kol: Od priesmyku Predeal po Kurovské sedlo, VHU Bratislava, 2011
Za Svobodu Československa, díl 1 a 2., Naše vojsko, Praha 1959, 1962
Richter Karel: Československý odboj na východě, MAGNET-PRESS, s. p. Praha, 1992
Jamnický Branislav, Andreis Zdeněk: Dukelsko – Prešovská operace NV, Praha 1957
Daňko Jan, 1. čs. smíšená letecká divize v SSSR, Avis, 1998