Karpatsko-dukelská operace

Karpatsko - dukelská operace, jedna z největších horských operací druhé světové války na východní frontě, která si vyžádala velké oběti sovětských i československých vojáků .

 Náročnost i ztráty horské KDO jsou, podle vojenských odborníků srovnatelné např. s bojem Pattonovy armády v Ardenách na západní frontě.

 Proč vznikla tato operace, která vyvolávala otazníky, zda byla nutná, nebylo - li jiné řešení?

Tato operace skutečně nebyla v původních strategických plánech

Sovětské armády.Koncem srpna sovětská armáda již dobyla Ukrajinu a Bělorusko, dosáhla Visly a zakotvila na předmostí u Sandoměře na jejím levém břehu, dosáhla předhoří Karpat na linii Krosno – Sanok. Jižním křídlem osvobodila Rumunsko a směrovala do Maďarských nížin.

 Proto německá vojska na území Slovenska měla být podle původního strategického plánu zlikvidována oboustranným obchvatným manévrem z Polska a Maďarska. Tyto operace měly být součástí další velké ofenzivy po celé délce východní fronty, která měla začít až v lednu – únoru 1945 a to po přestávce po právě skončené ofenzivě.

V rámci těchto plánů sovětské velení plánovalo vstoupit na území Podkarpatské Rusi z východu přes Poloninské Karpaty s pomocným úderem ve směru Sanok – Laborecko -Lupkovský a Ruský průsmyk. Tohoto útoku se měl zúčastnit 1. čs. armádní sbor v SSSR a touto cestou i vstoupit na Československé území.

 Vznikla však neplánovaná nová situace: 29. srpna 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, neplánované, předčasné. Československá vláda požádala sovětskou vládu o pomoc povstání vstupem vojsk přes Karpaty, aby se spojila s povstaleckými vojenskými a partyzánskými útvary. Vrchní velení sovětské armády vyšlo vstříc této žádosti a změnilo původní operační plán rychlým uskutečněním neplánované útočné operace přes Karpaty – nejkratší cestou na Slovensko.

 Operace na pomoc SNP byla připravena sovětským velením urychleně za 5 dnů, tj. plán operace, soustředění vojska a bojové techniky a válečného materiálu.

 Přesto, že sovětská vojska právě dovršila mohutnou operaci a potřebovala, aby si po dvou měsíčních soustavných bojích odpočinula, aby byly nahrazeny lidské i materiální ztráty, týl přiblížen frontu. To vše v podmínkách území devastovaného ustupujícím nepřítelem a válečnými akcemi. Podmínky pro plnění této operace byly ztíženy proto v oblasti přepravy, kdy komunikace byly přeplněny pohybem vojska z právě ukončené ofenzivy. Nároky na organizační stránku přípravy pro všechny členy štábu až po jednotky v přední linii byly skutečně mimořádné.

 Provedením operace na pomoc SNP byla pověřena Moskalenkova 38. armáda 1. ukrajinského frontu ve směru hlavního náporu a Grečkova 1. gardová armáda 4. ukrajinského frontu, která měla vést pomocný úder ve směru Sanok. Laborecko-Lupkovský a Ruský průsmyk .Čs. armádní sbor byl přidělen k 38. armádě gen. Moskalenka, 1. ukrajinského frontu

 Důležité bylo, že plán „bleskové“ operace počítal se slíbenou součinnosti východoslovenského sboru, jehož dvě divize měly zajistit obsazení hraničních průsmyků a otevřít je Rudé armádě. Na území Slovenska se vojska RA měla spojit se slovenskou povstaleckou armádou. Podle plánu mělo být dosaženo Prešova již 5. den operace.

 Tento plán pětidenní „bleskové“ operace se však nerealizoval a boj se změnil v 51 dnů úporného dobývání obranných německých pozic na vrcholcích kopců, než sovětská a československá vojska pronikla na československé území.

 Bylo to hlavně proto, že se Němcům podařilo: a) odzbrojit obě slovenské divize a částečně východoslovenský sbor, jehož druhá část se stáhla na střední Slovensko a posléze do hor. b) stáhnout další síly na tento úsek fronty a vytvořit převahu v počtech i výzbroji nad sovětskou armádou a vybudovat v tomto prostoru Karpat urychleně 4 obranná pásma. První tři pásma byla vysunuta na polskou stranu v předhůří Karpat. Byly tak zmařeny podmínky pro využití momentu překvapení k rychlému ovládnutí horských přechodů. Sovětská armáda a s ní 1. čs. armádní sbor musely za nejtěžších podmínek útočit na Karpaty, aniž se jím dostalo organizované pomoci slovenské armády. Zpomalení postupu RA i čs. armádního sboru umožnilo nacistům potlačit povstání a zatlačit povstalecké jednotky do hor. Ty pak přešly na partyzánský boj.

 Mapa přesunu 1. Čs. armádního sboru před zahájením operace  

     

Průběh bojů Karpatsko - dukelské operace od 8. září do 28 listopadu můžeme si rozdělit na tři hlavní etapy:

 První období od 8. září až do 27. září 1944 se vyznačovalo boji o přístupy k Dukelskému průsmyku. Byla prolomena obrana nepřítele na směru hlavního úderu v předhůří Karpat, sovětská a čs. vojska vyšla k hlavnímu karpatskému hřebenu.

 Boje se odehrávaly na polském území v předhůří Karpat a severním svahu karpatského pohoří. Němci zde měli vybudována tři obranná pásma, především na vrcholcích pohoří, takže mohli mít přehled nad každým pohybem útočících vojsk, přitom přístupy byly silně zaminovány. Nejtěžší boje se odehrály při dobývání kót 352 a 534, Bezejmenné výšiny a Hyrowy hory. Ale také v bojích o města Dukla, Krosno a další se Němci nechtěli vzdát a sovětští a českoslovenští vojáci museli o ně tvrdě bojovat. Do boje byly nasazeny všechny jednotky i zálohy armádního sboru, včetně 2. paradesantní brigády, než byla vysazena na Slovensko. V této etapě bojů utrpěli útočící československá a sovětská vojska největší ztráty – především právě na tomto úseku si vysloužila Karpatsko - dukelská operace přízvisko krvavá.

 Druhé období od 28. září až do 6. října 1944začalo dobývání Dukelského průsmyku a boj o hlavní komunikační cestu přes Karpaty, který skončil vstupem čs. vojsk na území Československé republiky.

 28. - 29. září se soustředila 1. čs. brigáda a 3. čs. brigáda nedaleko slovenských hranic na polské straně v okolí obce Zyndranowé. Nepřítel si byl vědom vojenského i politického významu dosažení čs. vojáky státních hranic čs. republiky, proto zaminoval v tomto prostoru každý metr půdy a vybudoval silné obranné postavení. K tomu deštivé počasí a rozbahněná půda ztěžovaly jak průzkum, tak přípravu k nastoupení do útoku.

 30. září – 5. října jednotky 1. brigády i 3. brigády za podpory tanků i dělostřelectva opakovaně a úporně podnikaly útoky na německé pozice a přibližovaly se k pohraničnímu přechodu. Sovětská 241 střelecká divize prolomila nepřátelskou obranu západně od Dukelského průsmyku v lesním masivu Studený Wierch a vstoupila na československou půdu v prostoru Krajná Porůbka, Šarbov. Němci se úporně bránili, utrpěli velké ztráty, až několik set mrtvých, a začaly se 5. září stahovat ze svých pozic. Dne 6. října v 8. hod.. 1. brigáda zničila poslední nepřátelský odpor a dobyla průsmyk a 2. prapor 1.brigády stanul první na půdě vlasti.

 Třetí období 7. října až 28. listopadu 1944 bylo bojem o východ z Dukelského průsmyku:vojska 38. armády a 1. čs. armádního sboru vedla těžké boje v operaci na vyjití z Karpat; Začalo dobývání prvního území Slovenska, kterého se nacisté nechtěli vzdát. I když ztráceli některé pozice, tvrdě útočili jak na jednotky 1. čs. armádního sboru, tak na sovětské jednotky, na jejichž postupu závisel především úspěch sboru.

 V tomto období byly těžké boje zejména o soutěsku Obšár. Němci se zde mimořádně připravili k obraně – nastražili zákopy v několika řadách, využívali zaminovaná pole a zalesněný hřbet soutěsky. Útočící čs. jednotky musely doslova bojovat o každý metr. Němci měli velké ztráty, přesto se úporně bránili. Kóta 536, Javira, obec Hrabové, kóta 471, kóta 506, Lysý vrch, Hunkovce, Gribov, kóta Obšár, kóta 629 a další bezejmenné a další osvobozené slovenské obce – Ladomírová, Bodružal, Mirola, Stročín, Stropkov.- to jsou místa těžkých bojů čs. vojáků. Po vyjití z Karpat zaujala vojska 1. armádního sboru na řece Ondavě obranné postavení. Německá vojska se stáhla do obranných postavení na pravém břehu Ondavy.

 

 Poznámka: V důsledku nedostatků v řízení boje a velkých ztrát prvního dne bojů bylo rozkazem velitele 1. ukrajinského frontu maršálem Koněvem změněno velení 1. čs. armádního sboru. velením sboru byl místo generála Kratochvíla pověřen generál Ludvík Svoboda, dosavadní velitel 1. čs. brigády. Toto rozhodnutí bylo dodatečně schváleno čs. vládou.

 Náčelník gen. štábu v Londýně, gen. Bedřich Neumann - Miroslav jednoznačně změnu ve velení schválil pro prokázané nedostatky ve velení.

 ,,Počínání gen. Kratochvíla ve funkci velitele sboru:

 a) počáteční rozkazy sboru pro přesun do místa prvního určení byly vydány bez jakékoliv znalosti situace ruských jednotek a nepřítele. Velitel sboru nepodnikl nic, aby vešel ve styk s ruskými jednotkami na frontě, kde měl být sbor nasazen do útoku. Proto byl sbor zasazen do neznáma.

 b) útok byl nasazen na široké frontě, slabými silami, s nevyužitím posilových prostředků, bez náležité domluvy s veliteli posilových prostředků a bez řádné přípravy útoku, tedy předčasně. Neměl nikde soustředění prostředků.

 c)velitel sboru patrně neměl vlivu na vedení boje. Je opravdu vina na veliteli sboru, že nasazení útoku i vedení boje bylo provedeno s neznalostí velení sboru a přidělených posilových prostředků. Je proto nutné z toho vyvodit důsledky při dalším zařazení gen. Kratochvíla. 20.2. 1945. „(VHA/Z-I-HV.)

 

 

Prameny - Literatura

Bystrický J. a kol.: Od priesmyku Predeal po Kurovské sedlo, VHU Bratislava, 2011

 Broft Miroslav: Účast 1. čs. armádního sboru v Karpatsko – dukelské operaci, in Kyjev Dukla Praha, NV, 1975, Praha

 Faitl František: První doma,

 Jamnický B., Andrejs Zdeněk: Dukelsko - Prešovská operace, NV, 1957 Praha

 Šáda Miroslav: Účast 1. čs. armádního sboru v Karpatsko - dukelské operaci,v: Za svobodu Československa, NV, 1961, Praha,.Naše Vojsko, Praha,1974