Ostravsko – opavská operace

Účast čs. tankistů a letců 1. čs. armádního sboru.

Ostravská operace byla poslední velkou bojovou účastí čs. vojska při osvobozování Československa. Rudoarmejci 4. ukrajinského frontu spolu s příslušníky 1. čs. samostatné tankové brigády a za účasti 1. čs. smíšené letecké divize osvobodili Moravskou Ostravu – „železné srdce“ Československé republiky a posléze celý Moravskoslezský kraj po šestileté nacistické okupaci a porobě.

Význam tohoto osvobození vyjádřil Adolf Hitler v rozkazu svým vojákům:
„Jestliže vydáte Moravskou Ostravu, vydáte Německo. Moravskou Ostravu je nutno udržet stůj co stůj."

Jednotky SS zfanatizované a vůdci oddané, pod velením polního maršála Ferdinanda Schörnera, plnily ze všech sil tento rozkaz, i když kapitulace německé armády a sebevražda Hitlera byly na dohled několika dnů.

Němci již v lednu začali opevňovat celý ostravsko - opavský prostor mohutným opevněním o 5 pásmech do hloubky 40 až 50 km. Využili starých československých pevností, řeky Odry a Opavy, vytvořili minová pole a protitankové zátarasy. Na zákopové práce nahnali tisíce zdejších obyvatel a mladých mužů z celých českých zemí. Německou obranu tvořilo dvacet německých divizí, tanková armáda a další německé motorizované jednotky.

Ostravsko - opavskou operací prováděl 4. ukrajinský front pod velením maršála A. Jeremenka. Operace probíhala od 10. března do 4. května 1945. Samotnou Ostravu dobývala 38. armáda gen. Moskalenka a 1. gardová armáda gen. Grečka.

Operace se zúčastnily čs. vojáci armádního sboru, a to – tankisté čs. tankové brigády pod velením pplk. Vladimíra Janko a letci čs. smíšené letecké divize pod velením pplk Ludvíka Budína. Sovětské velení se rozhodlo dobýt Ostravu obchvatem, aby se vyhnulo jednak zničení průmyslu bombardováním a leteckými nálety při přímém útoku, jednak ze strategických důvodů, které vyvstaly během operace, jejíž plán byl několikrát měněn. Němci vyvíjeli silný odpor.

Sovětská vojska osvobodila Opavu 22. dubna, Ostravu ve dnech 29. a 30. dubna.

Československá tanková brigáda měla před nasazením do boje stav cca 1300 osob, 65 tanků 95 motorových vozidel. Před nasazením do operace se přesunula ze slovenského Kežmaroku na polské území do prostoru východně polského města Žory. Boje začaly 24. března 1944. Na polské straně se po boku rudoarmějců zúčastnila osvobození měst Zory, Rogozna, Szeroka, Goglowa Wilchwy.

Začátkem dubna (4. - 7. 4) se tanková brigáda zúčastnila bojů v prostoru města Tworkow a vybojovala spolu se sovětskými vojáky předmostí na řece Odra.

Dne 15. dubna překročila čs. hranice a zúčastnila se 17. dubna vytvoření předmostí na řece Opavě. V pohraničním pásmu využili Němci pevnosti vybudované za Československa. Brigáda začala osvobozovat území Republiky – obce Boletice, Zábřeh, Kouty, Bohuslavice, Dolní Benešov, obec Štítinu, kde byly mimořádně lité boje, často tank proti tanku. 22. března byla osvobozena Opava. Následovaly obce Chabičov, Velká Polom, Čavisov, Hýlov, Hrabyně, Klímkovice a další. O Ostravu se bojovalo 30. dubna celý den a ještě celou noc doznívaly boje, město se čistilo od skupin nacistů, kteří se ukrývali převlečení ve městě.

Mapa osvobození Ostravska –  Opavska – Těšínska Most v Ostravě – Kunčicích Maršál A. Jeremenko tč. velitel 4. Ujrajinského frontu.

Zničená Opava po osvobození – Dolní náměstí.

 

Ostrava byla osvobozena po několikatýdenním boji. Němci před ústupem ještě stihli zničit všechny mosty až na jediný, který pravděpodobně zachránil místní 24letý Miloš Sýkora, který přestřihl drát k výbušné náloži, ale sám byl při tom zasažen německou palbou. Zničením mostů Němci chtěli znesnadnit použití tanků a tak zpomalit dobývání města. Tankisté museli najít vhodné brody přes řeku. Němcům bylo zabráněno, aby vyhodili do vzduchu ostravské průmyslové závody a veřejné budovy.

Pplk. Vladimír Janko, velitel 1. čs. tankové brigády, která byla nasazena do Ostravsko – opavské 	operace. Příslušníci 2. tankového praporu. Jindfřich Cilc, Jiří Porazík, Josef Carboch, Vladimír Palička před nasazením tankové brigády do bojů o Ostravu gen. v z.Mikuláš Končický. velitel tanku při bojích o Ostravu

Tito tankisté osvobozovali Ostravu -všichni si zasloužili čs. válečný kříž Českoslovenští samopalníci měli velké ztráty a mnoho jich do Ostravy nedojelo.  Pplk Janko podává hlášení maršálu Jeremenkovi odobytí Ostravy Prozatimní hřbitov padlých vojáků na náměstí v Ostravě před Novou radnicí.

 

Po osvobození Ostravy sovětská vojska vyčistila od nepřítele další obce a města Slezska a obrátila svůj směr na Fulnek a Olomouc. Skupina československých tanků byla vyslána do Prahy, kam přijela již do osvobozeného města.

Zničené německé pozice v Záhřebu..  Po boji v Záhřebu.

Obec Velká Polom po osvobození. Čs. Tanky ve Svinově.

 

Obrázky převzaty z publikace 60 let Ostravsko – opavské operace vyd. Montanex, a.s., Foto: Archiv města Ostravy, Slezské muzeum v Opavě, Karel Čechovský, Květoslav Kubala, Aleš Pustějovský a další soukromé archívy pamětníků bojů.

První československá smíšená letecká divize

Do bojů o osvobození Ostravy účinně zasáhli letci 1. čs. smíšené letecké divize, která vznikla v lednu 1945 v Przemyšlu sloučením tří leteckých pluků. Byla vytvořena ze všech čs. letců, kteří byli k dispozici. Byli to převážně Slováci, kteří hromadně nebo jednotlivě odletěli ze Slovenska do SSSR a Polska po potlačení SNP, příslušníci stíhacího pluku Zvolenského, kteří za dramatických okolností ustoupili do Polska po SNP, letci přecvičení z pozemních jednotek v SSSR, zkušení čs. letci, kteří v počtu 21 přibyli na podzim r. 1944 z Británie do SSSR a zúčastnili se Slovenského národního povstání. Všichni členové posádek, navigátoři a střelci, byli Čechoslováci. Nedostatek mechaniků a zbrojařů doplnili odborníci ze SSSR. Čs. letecká divize byla vyzbrojena sovětskými stíhačkami „LA-5“ a „LA-7“ a bitevními letadly „IL-2“. Divize byla zařazena do 8. letecké armády generála Ždanova. Do konce války nalétala 285 bojových letů na podporu pozemních vojsk v prostoru Ratiboře, Langenau, Skoczowa, Opavy, Ostravy a Těšína. „Od té chvíle čs. letci bombardovali a ostřelovali zákopy, pevnůstky, tanky, dělostřelecké a minometné baterie, vyháněli Němce ze všech krytů a nepřetržitě zajišťovali podporu pozemních jednotek při jejich útocích.“ (plk. Fr. Faitl).

Velitel divize přebírá bojovou zástavu divize od gen. L. Svobody, ministra NO mapa bojové cesty 1. čs. smíšené letecké divize Letadla 1. čs. smíšené letecké divize Il-2   Ludvík Budín, velitel 1. čs. smíšené letecké divize a Fr. Faitl, velitel 1. stíhacího pluku

Obrázky převzaty z publikace 60 let Ostravsko – opavské operace vyd. Montanex, a.s., Foto: Archiv města Ostravy, Slezské muzeum v Opavě, Karel Čechovský, Květoslav Kubala, Aleš Pustějovský a další soukromé archívy pamětníků bojů.

V době od 14. dubna do 9. května 1945 provedli českoslovenští letci více než 500 bojových letů. Ve vzduchu měli spojenci jednoznačnou převahu, přesto i čeští letci měli ztráty. 19. dubna byl protiletadlovým dělem sestřelen Il-2 Pavola Slatinského a v jeho troskách zahynul pilot i palubní střelec Ján Bilka. O den později havaroval při startu Michal Minka. Havárií se nevyvarovali letci ani v dalších dnech. Při jedné z nich 27. dubna zemřel Kulius Mudroň z 2. stíhacího pluku. 28. dubna pak při startu IL-2 havaroval šturmovik Julia Kordoše a v jeho troskách zahynul střelec Ján Vaculík. Téhož dne byl nad Ostravou sestřelen bitevník Jaroslava Gucmana, který v něm zahynul. Jeho střelec Ján Valko se zachránil.

Dne 14. května 1945 stíhačky a bitevníky této divize přistály na letišti v Kbelích v Letňanech u Prahy.

Na počest jednotek, které se vyznamenaly v Ostravsko – opavské operaci, osvobodily Moravskou Ostravu, Opavu a Olomouc, bylo vypáleno v Moskvě 20 salv z 224 děl. Mezi těmito jednotkami byly vrchním velením sovětské armády uvedeny i jednotky čs. armádního sboru, tehdy již pod velením generála Karla Klapálka.

Poslední dny války, poslední ukrutnosti a řádění německé soldatesky.

Koncem dubna se ustupující německé jednotky pod velením maršála Schörnera, část německého seskupení armád Střed, (které čítalo 180 000 důstojníků a vojáků, 350 tanků a asi 300 letadel) dostala do nebezpečí obklíčení a zničení. Tato značná německá vojenská síla se snažila uniknout do Čech a dál na západ do amerického zajetí, kde očekávala příznivější zajetí. Svá obranná pásma a opevnění měst, která vybudovala obdobně jako v Ostravě a dalších městech Slezska, nechtěla jen tak lehce vydat.

Hlavní podíl na postupném obkličování tohoto německého vojenského uskupení na Moravě měla vojska 4. a 2. ukrajinského frontu.

Vojska 2. ukrajinského frontu, kterému velel maršál Malinovský, v jehož svazku bojovala 1. rumunská královská armáda, po bojích v Maďarsku osvobozovala jižní část Slovenska, osvobodila 4. dubna Bratislavu a postupoval z jihu na Moravu ve směru na Hodonín, Kyjov, Kroměříž, Prostějov a Brno.

Bratislavsko – brněnskou operací obkličovaly sovětské jednotky ustupující německá vojska na Moravě z jihu. Rychlým postupem rumunská vojska dosáhla Kroměříže, kterou osvobodila 4. května. Současně osvobodila jižní část okresu.

Němečtí fašisté ničili před ustoupením z pozic vše, co mohli. Mstili se bez ohledu na to, že již prohráli válku. Pocítili to především obce dnešního Moravskoslezského kraje, mnohé z nich byli při dobývání zcela zničené.

Příkladem může být také Kroměříž, která patřila do jejich soustavy opevnění. Zničili vysílačku, zničili všechny betonové silniční i železniční mosty přes Moravu v nejbližším okolí města i přímo ve městě. Nádražní výtopnu i železniční tratě, poškodili místní podnik Magneton. Ve městě byly vyhloubeny zákopy a protitankové zátarasy.

Nebo Velké Meziříčí, kde 6. května, dva dny před příchodem sovětských jednotek, ustupující němečtí vojáci bestiálně mučili a 7. května na konec zavraždili přes 50 členů místního národního výboru, který se do jejich příchodu ustanovil, a to dokonce i přesto, že Němcům vyšel vstříc a že jim nebude bránit v průchodu. Zatčení byli naložení do vozů a odvezeni na soutok řek Oslavy a Balinky, postříleni a naházeni do vody. Předseda Jindřich Nováček byl oběšen na náměstí na lucerně. Za dva dny, když do města přišlo sovětské vojsko, při zatýkání německých důstojníků se jednomu z nich podařilo odpálit poplašnou světlici a vyvolal tak ruské letecké odstřelování města Město bylo v odpoledních hodinách bombardováno, čemuž padli za oběť další civilisté.

Vojska 4. ukrajinského frontu v tu dobu postupovala jak ze severovýchodu od Ostravska, tak ze Slovenska. Pozemní jednotky čs. armádního sboru, které se zúčastnily osvobozování západního Slovenska spolu s 18. armádou 4. ukrajinského frontu, postupovaly od Žiliny na Moravu přes pohoří Javorníků. Mezi 2. a 6. květnem osvobodily Velké Karlovice, Hovězí, Vsetín, Vizovice, Slušovice, Lukov, Fryštát, Ratiboř, Hošťálkové, spolu se sovětskými jednotkami Bystřici pod Hostýnem a postupovaly směrem na Kroměříž. Do bojů se také zapojily partyzáni, kteří se po SNP stáhli do východomoravských pohoří.

V hanácké obci Břestu, 7 km od Kroměříže, se vojáci 3. brigády čs. armádního sboru střetli v posledním, velmi urputném boji s ustupujícími vojáky Schörnerovi armády. Bylo to 7. května 1945. Při bitvě, v předvečer kapitulace německé armády, padlo nebo zemřelo na následky zranění ještě 30 čs. vojáků a 1 místní občan.

První hřbitov rumunských vojáků padlých při osvobozování Kroměříže, Miličovo náměstí Brigádní generál Karel Klapálek, v té době velitel 1. čs. v armádního sboru v SSSR Sborový generál Vasile Atanasiu, vrchní velitel rumunské královské armády bojující na Kroměřížsku  Brigádní generál Mihai Camarascu velitel 10. rumunské pěší divize, která se podílela na osvobození Kroměřížska 

 Zničený silniční betonový most přes řeku Moravu, KroměřížRumunský dělostřelec v palebním postavení u MorkovicRumunští vojáci v Kroměříži

 

Boje čs. armádního sboru při osvobozování Slovenska, Moravy a Slezska vzhledem k obtížnosti terénu, počasí a důležitosti pro německou obranu, patřily k nejtěžším na východní frontě vůbec. Od 18. ledna do 10. května 1945 čs. armádní sbor ztratil 2 500 padlých a nezvěstných, 4 800 raněných. Vojska sboru v r. 1945 osvobodila na 500 slovenských, moravských a polských obcí. Prolomila 14 nepřátelských obranných postavení, bojem překonala vzdálenost asi 400 km. Sbor se významnou měrou podílel na osvobození Československé republiky. Byl nejpočetnější a spolu se západními letci nejvýznamnější složkou československého ozbrojeného odboje. Právem byly jednotky sboru i jednotlivci oceněny nejvyššími válečnými řády.

Prameny – literatura:
Faitl František: Boj československých letců o Oatravu a její okolí
Gardavský Vladimír: osvobození Kroměříže a kroměřížska, ČSBS,2005
Jiřík Karel, kol. autorů: Osvobození Ostravy ve světle vzpomínek a kronik, MNV Ostrava, 20. výročí osvobození města, 1965
Richter Karel: Československý odboj na východě,
Richter Karel: Cesta domů vedla ohněm, NV, Praha, 1989
Sborník referátů a vystoupení na konferenci, Morava a Slezsko ve vojenských operacích v závěru 2. svět. Války, Památník Hrabyně, 1995
Daňko J.: 1. čs. smíšená letecká divize v SSSR, AVIS, Praha 2001